Přeskočit na hlavní obsah

Skalní věž Krkavčí skály

 


 Tlapkal jsem si po štěrkové cestě z mírného kopečka. Po pravé tlapce jsem měl les s vysokými stromy, po tlapce levé hustý les plný mladých stromků. Co chvilku cesta mírně zabočila. K mému překvapení na cestu nenavazovala žádná pěšinka, kterou bych mohl jít prozkoumat. Jen jsem občas objevil bar pro lesní kámoše, ale ten je touhle dobou zavřený. Žádná bašta se v něm nenachází.

 Stále jsem si tlapkal ve stínu stromů a přemýšlel, jaká místa dnes ještě navštívím. Nad kebulí mi do kroku občas zazpíval ptáček a mne se hned lépe tlapkalo. Netrvalo dlouho a očadla zmerčila lesní cestu. Ne takovou, po které jsem šel. Cesta, kterou zmerčila, byla schovaná pod jehličím. Tu jsem musel jít prozkoumat.

 Zrychlil jsem krok a v mžiku jsem byl na měkoučké lesní cestě. Mírně se kroutila pod vysokými stromy. Co chvilku jsem minul kámen, občas narazil na houbu. Ani jedno jsem neměl čas pořádně prozkoumat. Tlapky mne stále unášely hlouběji a hlouběji do lesa.

 Byl jsem moc zvědavý na místo, kam mne tlapky nesou. Očadla stále neviděla nic, co by mohlo být mým cílem. Ušadla slyšela hlasitou řeč člobrdic, ale nebyla to má člobrdice, tak jsem si tím kebuli nelámal.

 Jak mne tlapky nesly po lesní cestě, kamenů přede mnou přibývalo. I řeč neznámých člobrdic byla čím dál tím hlasitější. Tlapky mne nesly stále kupředu a já se moc těšil, až očadla uvidí mé další zastavení.

 Netrvalo dlouho a za vysokým stromem jsem zmerčil skupinu člobrdic, jak sedí na skále. Za nimi se les rozprostřel a já koukal do dáli. Vůbec by mne nenapadlo, že mne tlapky donesou na skálu s další bájo vyhlídkou. I když musím štěknout, že vyhlídek na skále je v okolí nespočet. Ale vždy se pomalu ukazují z lesní cesty. To ovšem není případ vyhlídky na Krkavčí skále. Ta přijde znenadání.

 Netrvalo dlouho a neznámé člobrdice vyhlídku opustily. Najednou bylo na místě naprosté ticho. Občas zašvitořil ptáček, občas mi větřík počechral kožich, ale najednou tu zavládl úžasný lesní klid. S člobrdicí jsem se kochal vyhlídkou a spokojeně odpočíval.

 Ani nevím, jak dlouho jsem s člobrdicí na vyhlídce byl. Zničehonic se daly mé tlapky do pohybu a já se vracel po lesní cestě ukryté pod jehličím zpět na cestu štěrkovou. Moc velkou radost jsem z toho neměl, ale nějak jsem tušil, že po štěrkové cestě nepůjdu dlouho.

 Mé tušení se vyplnilo. Po štěrkové cestě jsem opravdu dlouho nešel. Udělal jsem pár kroků a po levé tlapce jsem uviděl pěšinku. Nad pěšinkou byla skála, která mi ještě před chvilkou poskytla místo pro odpočinek a úžasnou vyhlídku. Rozeběhl jsem se ke skále, co mi tlapky stačily, a dal jsem se do jejího důkladného zkoumání. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je skála prasklá.

 Rozeběhl jsem se ke skále, abych jí prozkoumal. Vyšlápl jsem na hromadu kamení a v mžiku jsem stál před puklinou. Dovnitř jsem se nedostal. Jediné co jsem viděl, byla tma. Seběhl jsem zpět pod kamení, prozkoumal jsem kamenné moře pod Krkavčí skálou a pokračoval dále ve výletování.

 Musím vám štěknout, že Krkavčí skála mne opravdu překvapila. Jen mne mrzelo, že jsem nezjistil, co se v puklině nachází. Příště, až sem s člobrdicí vyrazím, se budeme muset lépe vybavit a puklinu prozkoumat důkladněji.

  

Jaká zajímavá místa jsem navštívil než jsem se dostal ke skalní věži Krkavčí skála a kam jsem pokračoval, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.