Tlapkal jsem si po štěrkové cestě
z mírného kopečka. Po pravé tlapce jsem měl les s vysokými stromy, po
tlapce levé hustý les plný mladých stromků. Co chvilku cesta mírně zabočila.
K mému překvapení na cestu nenavazovala žádná pěšinka, kterou bych mohl
jít prozkoumat. Jen jsem občas objevil bar pro lesní kámoše, ale ten je touhle
dobou zavřený. Žádná bašta se v něm nenachází.
Stále jsem si tlapkal ve stínu
stromů a přemýšlel, jaká místa dnes ještě navštívím. Nad kebulí mi do kroku
občas zazpíval ptáček a mne se hned lépe tlapkalo. Netrvalo dlouho a očadla
zmerčila lesní cestu. Ne takovou, po které jsem šel. Cesta, kterou zmerčila,
byla schovaná pod jehličím. Tu jsem musel jít prozkoumat.
Zrychlil jsem krok a v mžiku jsem
byl na měkoučké lesní cestě. Mírně se kroutila pod vysokými stromy. Co chvilku jsem
minul kámen, občas narazil na houbu. Ani jedno jsem neměl čas pořádně
prozkoumat. Tlapky mne stále unášely hlouběji a hlouběji do lesa.
Byl jsem moc zvědavý na místo,
kam mne tlapky nesou. Očadla stále neviděla nic, co by mohlo být mým cílem.
Ušadla slyšela hlasitou řeč člobrdic, ale nebyla to má člobrdice, tak jsem si
tím kebuli nelámal.
Jak mne tlapky nesly po lesní
cestě, kamenů přede mnou přibývalo. I řeč neznámých člobrdic byla čím dál tím
hlasitější. Tlapky mne nesly stále kupředu a já se moc těšil, až očadla uvidí
mé další zastavení.
Netrvalo dlouho a za vysokým
stromem jsem zmerčil skupinu člobrdic, jak sedí na skále. Za nimi se les
rozprostřel a já koukal do dáli. Vůbec by mne nenapadlo, že mne tlapky donesou
na skálu s další bájo vyhlídkou. I když musím štěknout, že vyhlídek na
skále je v okolí nespočet. Ale vždy se pomalu ukazují z lesní cesty.
To ovšem není případ vyhlídky na Krkavčí skále. Ta přijde znenadání.
Netrvalo dlouho a neznámé člobrdice
vyhlídku opustily. Najednou bylo na místě naprosté ticho. Občas zašvitořil
ptáček, občas mi větřík počechral kožich, ale najednou tu zavládl úžasný lesní
klid. S člobrdicí jsem se kochal vyhlídkou a spokojeně odpočíval.
Ani nevím, jak dlouho jsem s člobrdicí
na vyhlídce byl. Zničehonic se daly mé tlapky do pohybu a já se vracel po lesní
cestě ukryté pod jehličím zpět na cestu štěrkovou. Moc velkou radost jsem
z toho neměl, ale nějak jsem tušil, že po štěrkové cestě nepůjdu dlouho.
Mé tušení se vyplnilo. Po
štěrkové cestě jsem opravdu dlouho nešel. Udělal jsem pár kroků a po levé
tlapce jsem uviděl pěšinku. Nad pěšinkou byla skála, která mi ještě před
chvilkou poskytla místo pro odpočinek a úžasnou vyhlídku. Rozeběhl jsem se ke
skále, co mi tlapky stačily, a dal jsem se do jejího důkladného zkoumání. Jaké
bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je skála prasklá.
Rozeběhl jsem se ke skále, abych
jí prozkoumal. Vyšlápl jsem na hromadu kamení a v mžiku jsem stál před
puklinou. Dovnitř jsem se nedostal. Jediné co jsem viděl, byla tma. Seběhl jsem
zpět pod kamení, prozkoumal jsem kamenné moře pod Krkavčí skálou a pokračoval
dále ve výletování.
Musím vám štěknout, že Krkavčí
skála mne opravdu překvapila. Jen mne mrzelo, že jsem nezjistil, co se
v puklině nachází. Příště, až sem s člobrdicí vyrazím, se budeme
muset lépe vybavit a puklinu prozkoumat důkladněji.
Jaká zajímavá místa jsem
navštívil než jsem se dostal ke skalní věži Krkavčí skála a kam jsem pokračoval,
to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen
jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech
Za vaši podporu předem moc děkuji.
