Přeskočit na hlavní obsah

Studánka Na Valech

 

Tlapkal jsem si hlubokým lesem pod vysokými stromy. Občas jsem uslyšel ptáčka, jinak byl v lese naprostý klid. Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine, a užíval si krásný den na krásném místě. Co chvilku se na mne přišel usmát puňťa a zasvítil mi na kožíšek. Zkrátka další procházka, jak má být.

 

Prošel jsem kolem bývalé oplocenky, kde dnes roste stromek na stromku a než jsem stačil štěknout kostička, už jsem byl opět pod vysokými stromy. Jenže les se změnil. Co chvilku bylo pod stromy borůvčí. Nedaleko jsem zahlédl skalku a přímo přede mnou, kousek od cesty, jsem uviděl haldu kamení. To mi neštymovalo a já se vydal na průzkum.

 

Rozeběhl jsem se, co mi tlapky dovolily. S větrem o závod jsem se řítil mezi stromy a v mžiku jsem byl u hromady. K mému překvapení to nebyla obyčejná hromada kamení. Byla to studánka. Tedy spíše pramen, který byl ohraničený kameny a schovaný pod plechovou stříškou. Teklo z něj tolik vodičky, že se před ním vytvořilo malé jezírko, ze kterého odtékala voda potůčkem.

 


 Takový pramen jsem v Brdech ještě neobjevil. Krásné dřevěné studánky, ty potkávám často. Když vám o nich štěkám, připadám si, jako bych štěkal pohádku. I pramen ukrytý pod stromem jsem objevil. Ale pramen ohraničený kamením, který by vytvořil vlastní jezírko, tak ten jsem objevil poprvé.

 Musel jsem si jej pořádně prohlédnout. Několikrát jsem jej oběhl a zjistil jsem, že opravdu jsem u pramene. Napil jsem se z rybníčku a už jsem běžel podél potůčku dále do lesa. Nedalo mi to, a smočil jsem si v něm tlapky. To bylo bájo. Když jsem měl blízké okolí prozkoumané, vrátil jsem se zpět k člobrdici, která na mne čekala u pramene a fotila jej ze všech stran.

 Pramen ovšem nebyl na místě jediný, kdo zaujal má očadla. Ušadla slyšela šustění a já se vydal za zvukem. Čím blíže u nedaleké skalky jsem byl, tím byl šustot hlasitější. Proběhl jsem mezerou mezi skalami a vyplašil ptáčka. V tu chvíli šustot přestal. Nevěřili byste tomu, jak umí být takový ptáček hlasitý. Trošku mne to mrzelo, protože člobrdice říká, že místní kámoše rušit nemám.

 Když jsem se rozhlédl kolem, uviděl jsem krásné člobrdí nocoviště. V tu chvíli mi došlo, proč tu ptáček šustil. Hledal drobky, co mu tu člobrdové nechali. Nikdy by mne nenapadlo, že něco podobného někdy najdu. O podobných nocovištích jsem slyšel člobrdy pouze vyprávět. Když jsem jej však vyčmuchal, pochopil jsem, o čem člobrdové vyprávějí.

 Musím štěknout, že přespat na tomto místě musí být zážitek. Je krásně ukryté v hlubokém lese, daleko od cesty a lidí. Jen k vodě to je z nocoviště co by pro kostičku doběhl. Jenže kdo najde studánku a nemá bystrá očadla, nocoviště přejde. Proto ani já vám neštěknu, kde přesně se nachází. Kdo se rád prochází a má očadla v pohotovosti, při trošce štěstí jej najde.

 Tentokrát jsem vám vyprávěl příběh od studánky Na Valech. Odkud jsem k ní přišel a kam jsem pokračoval, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech. Když vše dobře dopadne, budete mít knihu do Vánoc doma. Za vaši podporu předem moc děkuji.