Přeskočit na hlavní obsah

Studánka Pramen Dvou bratří

 

 Tlapkal jsem ve stínu majestátních stromů po kamínkové cestě. Cesta mi příjemně ubíhala a já si do kroku spokojeně vrtěl chvostem. Co chvilku mi hřbet ohřál puňťa, jindy jsem se pořádně proběhl louží. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a já si užíval chvíli tady a teď.

 Už ani nevím, kolik jsem za tuto cestu potkal zajímavých pěšinek. Všechny jsem musel důkladně prozkoumat a vždy jsem byl překvapen. Tlapkal jsem dál a dál, stále hlouběji do brdských lesů. Po levé tlapce jsem měl pořádný svah, do kterého se mi tlapkat nechtělo. Po pravé tlapce jsem měl jen mírný kopeček a kdykoli se objevila pěšinka, už jsem si to po ní mašíroval.

 Musím vám štěknout, že podobných míst není v Brdech mnoho. Tolik pěšinek, které vždy ukrývají zajímavé tajemství skoro na jednom místě, jsem ještě nepotkal. A že jsem už prozkoumal pěšinek. Vrchol Plešivec je opravdu plný zajímavých míst. Zda za to může Fabiánek, to vám neštěknu, ale jako správný patron místní přírodu opravdu perfektně uspořádal.

 Tlapkal jsem stále dál a přemýšlel nad Fabiánkem. Takový sympaťák a moc se o něm neví. Myšlenky se mi k němu stále vracely, když najednou famfrňák ucítil voňavoučké bahýnko. Musím vám štěknout, že Fabiánek myslel opravdu na všechno.

 Sotva jsem bahýnko ucítil, zadní tlapky povyskočily a já už jsem metl přímo za famfrňákem. Letěl jsem s větrem o závod. Plápolající ušadla slyšela smích člobrdice. Měl jsem obrovskou radost. Běžel jsem jako o život vstříc super bájo lázním a ještě stihnul blbnout.

 Běžel jsem tak rychle a blbnul tolik, že jsem málem přeběhl pěšinku, od které to tak báječně vonělo. Na místě jsem zasekl přední tlapky. Zadní tlapky naštěstí prudké zastavení vybalancovaly a místo, abych uklouzl po kamíncích, jsem se rozeběhl k lázním.

 Než se člobrdice zmohla na povel, už jsem se rochnil. Jak hlasitě mi to šlo. Spokojeně jsem si poštěkával a válel se v bahýnku. Jak jsem se tak v bahýnku otáčel, zmerčil jsem těsně pod cestou, po které jsem přiběhl, studánku s vydatným pramenem. Vodička ze studánky tekla proudem. Když jsem studánku uviděl, došlo mi, kde se tu ty seper bájo lázně vzaly. Vytvořila je vodička ze studánky, stejně jako potůček pod nimi.

 Sotva dorazila člobrdice, vylezl jsem z lázní a nechal se umýt čistou vodičkou. Už jako čistý Frája jsem u studánky zapózoval. Vodička z pramenu Dvou bratří byla stejně bájo jako lázně hned vedle. Pořádně jsem se prozkoumal okolí a zjistil jsem, že studánka je u lázní, do kterých se chodí rochnit spousta kámošů. Dokonce mají vedle lázní pořádně zabahněné drbátko. Musím štěknout, že divočáci mají lázně se vším všudy. Určitě z nich odcházejí odpočatí jako já.

 Kam jsem se od pramenu Dvou bratří vydal, to vám štěknu ve své knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím pořízením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.