Tlapkal jsem ve stínu
majestátních stromů po kamínkové cestě. Cesta mi příjemně ubíhala a já si do
kroku spokojeně vrtěl chvostem. Co chvilku mi hřbet ohřál puňťa, jindy jsem se
pořádně proběhl louží. Nad kebulí mi zpívali ptáčci a já si užíval chvíli tady
a teď.
Už ani nevím, kolik jsem za tuto
cestu potkal zajímavých pěšinek. Všechny jsem musel důkladně prozkoumat a vždy
jsem byl překvapen. Tlapkal jsem dál a dál, stále hlouběji do brdských lesů. Po
levé tlapce jsem měl pořádný svah, do kterého se mi tlapkat nechtělo. Po pravé
tlapce jsem měl jen mírný kopeček a kdykoli se objevila pěšinka, už jsem si to
po ní mašíroval.
Musím vám štěknout, že podobných
míst není v Brdech mnoho. Tolik pěšinek, které vždy ukrývají zajímavé
tajemství skoro na jednom místě, jsem ještě nepotkal. A že jsem už prozkoumal
pěšinek. Vrchol Plešivec je opravdu plný zajímavých míst. Zda za to může
Fabiánek, to vám neštěknu, ale jako správný patron místní přírodu opravdu
perfektně uspořádal.
Tlapkal jsem stále dál a
přemýšlel nad Fabiánkem. Takový sympaťák a moc se o něm neví. Myšlenky se mi
k němu stále vracely, když najednou famfrňák ucítil voňavoučké bahýnko.
Musím vám štěknout, že Fabiánek myslel opravdu na všechno.
Sotva jsem bahýnko ucítil, zadní
tlapky povyskočily a já už jsem metl přímo za famfrňákem. Letěl jsem
s větrem o závod. Plápolající ušadla slyšela smích člobrdice. Měl jsem obrovskou
radost. Běžel jsem jako o život vstříc super bájo lázním a ještě stihnul
blbnout.
Běžel jsem tak rychle a blbnul
tolik, že jsem málem přeběhl pěšinku, od které to tak báječně vonělo. Na místě
jsem zasekl přední tlapky. Zadní tlapky naštěstí prudké zastavení vybalancovaly
a místo, abych uklouzl po kamíncích, jsem se rozeběhl k lázním.
Než se člobrdice zmohla na povel,
už jsem se rochnil. Jak hlasitě mi to šlo. Spokojeně jsem si poštěkával a válel
se v bahýnku. Jak jsem se tak v bahýnku otáčel, zmerčil jsem těsně
pod cestou, po které jsem přiběhl, studánku s vydatným pramenem. Vodička
ze studánky tekla proudem. Když jsem studánku uviděl, došlo mi, kde se tu ty
seper bájo lázně vzaly. Vytvořila je vodička ze studánky, stejně jako potůček
pod nimi.
Sotva dorazila člobrdice, vylezl
jsem z lázní a nechal se umýt čistou vodičkou. Už jako čistý Frája jsem u
studánky zapózoval. Vodička z pramenu Dvou bratří byla stejně bájo jako
lázně hned vedle. Pořádně jsem se prozkoumal okolí a zjistil jsem, že studánka
je u lázní, do kterých se chodí rochnit spousta kámošů. Dokonce mají vedle
lázní pořádně zabahněné drbátko. Musím štěknout, že divočáci mají lázně se vším
všudy. Určitě z nich odcházejí odpočatí jako já.
Kam jsem se od pramenu Dvou
bratří vydal, to vám štěknu ve své knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen
jejím pořízením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech
Za vaši podporu předem moc děkuji.
