Přeskočit na hlavní obsah

Studánka Živá voda

 



 Než jsem se dostal k cíli, o kterém vám dnes štěknu, měl jsem v tlapkách natlapkáno přes dvacet kilometrů. Věřte tomu nebo ne, skoro celou cestu jsem tlapkal do kopce. Jak se mi tento výlet povedlo s člobrdicí naplánovat, je mi záhadnou. Musím ovšem štěknout, že jsem viděl opravdu nádherná místa. O těch vám však štěknu až ve své knize.

 Tlapkal jsem si, co tlapka tlapku mine z mírného kopečka. Po dlouhém stoupání jsem se konečně dočkal. Tlapky už mne sotva nesly a člobrdice se ze všech sil snažila stále ještě usmívat. Tlapkal jsem pod vysokými stromy v příjemném stínu po asfaltové cestě. Do kroku mi občas zašvitořil ptáček, ale k mému překvapení opravdu jen občas. Přitom v těchto místech bych očekával, že si tu budou vyzpěvovat jedna radost.

 Byl jsem daleko od jakékoli civilizace. Uprostřed hustého lesa jen já s člobrdicí. Občas mne minul cyklista, ale i těch tu prosvištělo málo. Po levé tlapce jsem koukal na kopec porostlý vysokými stromy. Po pravé tlapce jsem měl nádhernou bučinu a mírný svah.

 Jak jsem si prohlížel přírodu, kterou jsem tlapkal a jen tak přemýšlel nad místními obyvateli, do famfrňáku mne uhodila příjemná vůně. Žádná loužička či super bájo lázně, to ne. Ale troška příjemné vodičky, která bývá jen ve studánkách.

 Nastražil jsem ušadla a zaposlouchal se, zda neuslyším příjemné hučení tekoucí vodičky. Ušadla však nic nezaznamenala. Očadla jsem měl na stopkách a rozhlížel se po okolí, ale studánku jsem neviděl. Pomalu jsem se vydal za famfrňákem, který jako jediný věděl, kde vodičku najdu.

 Famfrňák mne vedl stále kupředu po asfaltové cestě. Věděl jsem, že se opravdu ke studánce blížím, protože její vůně byla čím dál tím silnější. Jenže studánku jsem stále neviděl. Pomalu jsem zrychloval krok a ve chvíli, kdy jsem skoro běžel, jsem po pravé tlapce pod vysokými stromy uviděl svůj cíl.

 Famfrňák i očadla věděla, že jsem u cíle. Už jen pár rychlých skoků a stál jsem u studánky. Malé, ale zato krásné studánky, stojící si pod vysokými stromy, co by pro kostičku doběhl od cesty. Jen vodičky bylo ve studánce málo. Proto jsem neslyšel její šum. Musel jsem počkat na člobrdici, aby mi vodičku nalila. Jako správný Frája totiž vím, že přímo ze studánky se nepije.

 Člobrdice u mne byla v mžiku. Hrnečkem, který je u studánky připraven pro člobrdy, mi nalila vodičku do mističky. Ani nevíte, jak byla vodička mňamózní. Vypil jsem skoro dvě misky a nevěřil vlastnímu tělu. Veškerá únava z něj opadla a já měl tolik sil, že bych mohl jít celý výlet ještě jednou.

 Když člobrdice uviděla, že jsem opět plný sil, musela se smát. Řekla mi, že by nikdy nevěřila, že ve studánce bude živá voda. Ale v této studánce živá voda očividně je. Ten, kdo studánku pojmenovával, z ní určitě pil a pojmenoval ji tak, aby dostála svému jménu. Studánka, kterou jsem na konci výletu objevil, se totiž jmenuje Živá voda.

 

Jaká zajímavá místa jsem navštívil než jsem se dostal ke studánce Živá voda, to vám štěknu v připravované knize, jejíž vznik můžete podpořit nejen jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech Za vaši podporu předem moc děkuji.