Přeskočit na hlavní obsah

Větrná elektrárna Dožice

 

 Někdy si jen tak pobíhám a kebulí se mi honí, jak je ta naše země krásná. Kam očadlo dohlédne, všude je krásná příroda, pole, louky, lesy a ty vyhlídky. Já vím, tato místa nejsou všude, ale pod Brdy nenajdete místo, kde byste tohle všechno nenašli. I proto mám Brdy rád. Všude, kam očadlo dohlédne, je krásná příroda a občas obec či městečko.

 Z častých brdských procházek si pamatuji místa, která jsou vidět široko daleko a já je ještě nenavštívil. Třeba taková větrná elektrárna u Dožic. Ta je vidět až z Třemšína. Ještě často koukám na kostel sv. Michala archanděla na Kamýku, ten je od elektrárny nedaleko. Musím štěknout, že na kostel je na rozdíl od elektrárny opravdu krásný pohled.

 V tomto nevyzpytatelném počasí jsem se rozhodl, že se vydám podívat k větrníku. Stojí si na kopečku a vede k němu polní cesta. Kdyby mělo začít pršet, uvidím mraky s předstihem. Nechal jsem se obléknout, počkal na člobrdici a vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství.

 Hrdě jsem se pronesl Dožicemi a před rybníčkem zabočil vpravo. Minul jsem několik domů, pozdravil se s jezevčíkem, co se jen tak procházel ulicí a už jsem si to mašíroval krásnou polní cestu do mírného kopečka.

 Musím štěknout, že jsem byl cestou mile překvapen. Proběhl jsem kolem sklizených polí a občas se po nějakém proběhl. Nebyl bych to já, kdybych se nesnažil vyhrabat nějakou tu myšku. Nevím, čím to je, ale famfrňák mi hlásil myšky v hojném počtu a já ani jednu nenašel.

 Když ke mne došla člobrdice, vydal jsem se přímo za famfrňákem. Čím blíže jsem větrníku byl, tím byl větší. Už jsem stál přímo pod ním a očadla nestačila žasnout, co je to za mosntrum. Sotva se od větrníku odtrhla, uviděl jsem nádhernou vyhlídku do okolí. Přímo pode mnou byly Dožice, na druhou stranu Radošice a mezi vískami jsem koukal na přírodní park Pod Štědrým.

 Z výhledu jsem měl takovou radost, že se přenesla do tlapek. Kopnul jsem do vrtule a běhal s větrem o závod.  Prohlížel si místa, na kterých jsem byl a nikdy je takto neviděl. Ten pohled, to bylo bájo. Větrník už mne nezajímal. Veškerá energie se soustředila na běhání a vyhlídku.

 Nebudete tomu věřit, ale až na ten rachot, co vrtule dělá, je to opravdu krásné místo. Stačí se zastavit a koukat po okolí. Nemusíte si brát příklad ze mne a běhat jako o závod. I když, pokud máte draka, bude vám tu lítat jedna radost. Opravdu stačí stát a kochat se, jak to dělala člobrdice. Za chvilku měla tváře červené, jak jí je vítr ošlehal a na rtech úsměv, podle kterého jsem poznal, že se jí na místě opravdu líbí.

 

Námi oblíbená místa znáte. Hodně našich čtenářů si přálo, abychom je zpracovali do knihy. Slovo dalo slovo, my vyrazili do Brd. Když vše dobře dopadne, k Vánocům bude kniha v knihovnách lidí, kteří se rádi toulají zapomenutými místy a nádhernou přírodou. Kdo by chtěl, může nás podpořit zde:

 

https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech

 

Na jaká místa se můžete v knize těšit? Na Lovecký zámeček Vacíkov, vrcholy Beran, Malý Tok, Třemšín, Plešivec, Nad Maráskem a Houpák, počtete si i o tajemném Čertovu vřetenu a zřícenině hradu Valdek. To samozřejmě není vše. V knize bude i nespočet dalších zastávek nedaleko těchto cílů.