Přeskočit na hlavní obsah

Vyhlídka na vrchol Štědrý

 


 Rozeběhl jsem se zadní brankou do polí. Kdo mne zná, ví, že nikdy nejsem sám. Člobrdice je vždy na blízku, i když občas není vidět. Jak by také mohla být vidět, když ještě než stihne branku zavřít, já už poletuji s větrem o závod po poli. Občas čmuchnu k zemi a vyhloubím kráter, ale vždy si dávám velký pozor, abych se nikde nezapomněl.

 Než jsem přeletěl přes pole do lesa, vyhloubil jsem tolik kráterů, že to ani nespočítám. Pokud nám pole v brzké době nezaorají, bude jak ementál. Samý kráter kam očadlo pohlédne. A přírodní park Pod Štědrým bude mít další tahák pro turisty. Takové pole totiž nikde jinde určitě není.

 Sotva jsem pole přeběhl, už mne vítala louka a mrňousek za ní hustý les. Tentokrát jsem to vzal fofrnicky, protože jsem se moc těšil, až proletím lesem a ocitnu se na loukách, kde bydlí spousta srnek, ale člobrdu jsem na nich nikdy nepotkal.

 Rozeběhl jsem se lesem po zpevněné cestě a metl si to z kopečka ke svému dnešnímu cíli, co mi tlapky stačily. Proletěl jsem hustým lesem, minul mýtinu a už jsem byl na louce. Prosvištěl jsem kolem ní s větrem o závod a už si to metl po měkoučké lesní cestě, na které občas člobrdice sbírá barevné hřiby.

 Sotva jsem dorazil na konec cesty, zabočil jsem doleva a vybíhal mírný kopeček. Ocitl jsem se na vyhlídce na přírodní park Pod Štědrým. Viděl jsem přesně tu část lesa, kterou jsem běžel na toto vyhlídkové místo.

 Sotva mne člobrdice došla, vyrazil jsem kupředu. Zabočil jsem lehce vpravo a už jsem si jí metl z kopečka hustým lesem podél oplocenky. Co chvilku jsem se vracel k člobrdici. Měl jsem takovou radost, že opravdu jdeme na louky, kam moc často nechodíme, že jsem se co chvíli musel přiběhnout pomazlit. Člobrdice byla chvilku překvapená, ale měli jste vidět, jakou měla z mé radosti radost.

 Než jsem doběhl na louky, zastavil jsem se u bývalé oplocenky. Lehl jsem si a pozoroval člobrdici, jak se blíží. Lehl jsem si opravdu šikovně, takže když ke mne člobrdice dorazila, uviděla krásnou malou bedličku. To bylo překvapení. Byl jsem pořádně podrbán, bedlička byla vyfocena a než by se kdokoli nadál, už jsem si jí metl vstříc blízkým loukám.

 Netrvalo dlouho a dorazil jsem na místo. Les se rozestoupil a já uviděl louky v celé jejich kráse. Po levé i pravé tlapce les, pode mnou louka a přede mnou majestátně se tyčící vrchol Štědrý. Tenhle pohled mám moc rád. Stojíte si na konci lesa, koukáte před sebe a všude, kam očadlo dohlédne, vidíte nedotčenou přírodu. Občas zahlédnete srnečku, občas lišku a moc bych se nedivil, že tu budou bydlet i zajoši. Ti jsou ale ve vysoké trávě tak maskovaní, že je těžké je zahlédnout.

 Líbila by se vám kniha příběhů z našich toulek po Brdech? Když vše dobře dopadne, do Vánoc ji můžete mít doma. Stačí jen málo, a to podpořit vznik knihy zde:

https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech.