Přeskočit na hlavní obsah

Vyhlídkové místo U Malé skály

 

 Nedávno jsem slyšel, že prý všechny cesty vedou do Říma. No nevím nevím, v Římě jsem ještě nebyl a to jsem prošel cest. Vždyť bych ani nespočítal kolik, tak moc jsem jich prošel. Za sebe musím štěknout, že všechny mé cesty vedou do Brd. V Brdech se obvykle změní na pěšinky a ty mne vždy dovedou k zajímavému cíli. Dnes tomu bylo také tak.

 Sotva jsem vyskočil uprostřed lesa z auta, nestačil jsem mrkat na drát. Člobrdice zaparkovala na parkovišti. Parkoviště uprostřed lesa, to je v Brdech málokde. Ale nebojte se, cesta k parkovišti je normálně průjezdná. Vede k ní jedna z mála cest skrz Brdy.

 Když jsem se probral z překvapení, hned mne čekalo další. Z asfaltky, po které jsem s člobrdicí přijel, se stala krásná lesní cesta. Sotva jsem po lesní cestě vyrazil, už jsem stoupal do kopečka a objevil tajemnou pěšinku. Než se člobrdice stihla nadechnout a vést mne podle mapy, už jsem tlapkal pěšinkou pod vysokými borovicemi. Kam očadlo dohlédlo, všude rostly vysoké borovice. Kromě pěšinky z jehličí vykukovalo i kamení. Občas hromádka, jinde balvánek. Ani nevíte, jak krásně se mi tlapkalo.

 Borovice přede mnou pomalu řídly, když tu se ozvala taková střelba, až jsem se leknul. V předchozím tichu, kdy jsem poslouchal zpěv ptáčků, to byl ohromný rachot. Úplně jsem zapomněl, že člobrdice říkala, že vojáci mají cvičení a že střelba slyšet bude. Když jsem si na její slova vzpomněl, přestal jsem střelbu řešit a vydal se dále kupředu.

 Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více jsem tušil, že brzy budu na jeho konci. Jak borovice ubývaly, bylo vidět dál a dál. V jehličí bylo čím dál více kamenů a postupně přibýval i vřes. Čím více vřesu na místě bylo, tím více les ustupoval a já se najednou ocitl na skále a valil očadla.

 To, co jsem najednou spatřil, mi vyrazilo dech. Stál jsem na skále a přímo přede mnou byla hluboká propast. Očadla koukala do dálky tak daleké, že viděla i hodně vzdálený kopec. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly pole a louky a pode mnou Jince. Koukal jsem na místa, kde jsem již byl i na místa, na která se nedostanu.

 Nevím, jak dlouho jsem jen stál a koukal do dálky. Když mne bolely tlapky, lehnul jsem si a kochal se dál. Střelba nestřelba, za chvilku jsem jí přestal vnímat a pouze si užíval vyhlídku. Člobrdice se usadila vedle mne, drbala mi v kožíšku a já věděl, že i jí se tu moc líbí.

 Nakonec vám musím štěknout, že jsem moc rád, že všechny cesty do Říma nevedou. Vždyť u nás je tak krásně. A když se vydáte na konec tajemných pěšinek, objevíte místa, o kterých se vám ani nezdálo.

 

Tentokrát jsem došel až na vyhlídkové místo U Malé skály.  Zavedla mne na něj opravdu málem zapomenutá pěšinka. Odkud jsem se na vyhlídku dostal a kam jsem pokračoval, to vám štěknu ve své knize, jejíž vznik můžete podpořit jejím zakoupením zde: https://www.hithit.com/cs/project/8369/kniha-s-tulacky-po-brdech

Za vaší podporu předem moc děkuji.