Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2020

Kaple sv. Izidora

   Po dlouhé době jsem se vydal na procházku mimo les. Jako cíl cesty jsem vybral Formanskou stezku, která vede z Dožic do Starého Smolivce. To se ví, že jsem ji protlapkal celou. Dokonce jsem se zastavil na místech, která nejsou součástí stezky, ale cestou je potkáte. O každém zastavení na Formanské stezce vám štěknu zvlášť, ať si každé zastavení můžete užít stejně, jako já.   Prosvištěl jsem po louce a než jsem se nadál, malou vísku Dožice jsem měl za chvostem. Sotva očadla zmerčila asfaltovou cestu, věděl jsem, že jsem zpátky na Formanské cestě. Těšil jsem se na kus štěku s místními kravkami. Moc často je nenavštěvuji, ale když už na stezku vydám, vždy se u kravek zastavím a vyzvídám nové informace z okolí.   Poznal jsem místo, kde mohu dát volnost svému pohybu. Po pravé tlapce mám pole, po levé tlapce mám ohradu pro kámošky, na které se vždy tak těším. Sotva k ohradě dotlapkách a kámošky nejsou na místě, dám povel tlapkám a letím kupředu s větrem o závod.   Nejinak tomu bylo tentok

Studánka

   Ještě dnes vám štěknu o krásném místečku v přírodním parku Pod Štědrým. Dnes to bude od studánky, která nenese žádné jméno, což je velká škoda. Najdete ji pod lesem u louky, kousek od Velkého Přebudovského rybníku. Je mrňousek od přístřešku s názvem Tady je Krakonošovo a vrchu Ve Vrchu.   Vrch Ve vrchu jsem nechal za chvostem. Mraky nad kebulí začaly houstnout a já se bál, že nedojdu domu se suchým kožíškem. Prosvištěl jsem kluzkou lesní cestou z kopečka rychlostí blesku a už jsem stál na cestě, která mne k odbočce přivedla. Zabočil jsem doprava a pokračoval rovnou za famfrňákem.   Les přede mnou se změnil. Už jsem netlapkal hustým lesem s rozčepýřenými stromky. Po pravé tlapce jsem měl nádhernou bučinu, po tlapce levé místo porostlé maliním a ostružiním a za ním vysokou bučinu.   Cesta, po které jsem tlapkal, se změnila. Z kluzké lesní cesty se stala cesta plná super bájo lázní. Takové lázně se jen tak nevidí. Navíc tu nikdy nebyly. Až nyní. Když se ségruše rozeběhla, měla co dělat

Ve Vrchu

   I dnes vás zavedu do přírodního parku Pod Štědrým. Zastávku u Krakonoše nechám za chvostem a vydám se na vrch Ve Vrchu. Vím, o místě jsem vám již jednou štěkal. Jenže tentokrát jsem se vydal jinudy a prozkoumal tak okolí, o kterém jsem vám ještě neštěkl.   Přístřešek Tady je Krakonošovo jsem nechal za chvostem, vrátil jsem se zpět na křižovatku, která mne k němu dovedla. Nezabočil jsem doleva, do hustého lesa, ale vypravil jsem se přímo za famfrňákem kolem skládky dřeva a pole po mlaskavé cestě pokryté tenkou vrstvou bahýnka. To byla prochajda. Tlapky mi klouzaly tak, že jsem si připadal jako v zimě na zamrzlém rybníku. Jenže ze zamrzlého rybníka nejsem bahnivý Frája, ale krásný čistý Frája, možná s ledem v kožíšku.   Svištěl jsem kolem pole, co mi tlapky a bahnivá cesta dovolily. Po pravé tlapce jsem měl les, po levé tlapce pole a krásnou vyhlídku. Očadla koukala přes pole a louku na les přírodního parku Pod Štědrým v místě Samot a nejenom tam. Až tak daleko bylo vidět.   Tlapkal j

Tady je Krakonošovo

   Ne vždy mi přeje počasí tak, abych se mohl vydat toulat po Brdech a dalších vzdálenějších místech. Někdy se na nebi honí tolik mráčků a vypadá to na déšť, že si raději dlouhou procházku po Brdech odpustím a tlapkám po mne již dobře známém okolí. V něm mám v merku všechna místečka, na kterých se mohu schovat. Proto vám dnes štěknu o výletu do Krakonošova v přírodním parku Pod Štědrým. Že nevíte, proč je kousek od Brd Krakonošovo? Možná proto, že Krakonoš navštěvuje všechny pány hor, zatímco blízký Fabiánek se zdržuje doma ve svých Brdech.   Sotva jsem vyběhl z branky, mé tlapky byly k nezastavení. A ségruše, která se mnou výletila, byla k nezastavení též. Ať jsem se jí snažil setřást sebevíc, stále se mnou držela krok. Když jsem prosvištěl přes pole a čerstvě posekanou louku a ségruši jsem měl stále po boku, akci Setřes ségruši jsem odvolal a raději se dal do zkoumání. Už také bylo na čase.   Tlapkal jsem po deštích zmáčenou loukou, která při každém kroku zvláštně mlaskla. Co chvilku

Seník pod Tokem

   Dnes vám štěknu o místě, na kterém jsem nebyl. Tedy, abych štěkl pravdu, na místě jsem byl, ale přímo k cíli jsem se nedostal. Ptáte se, jak je to možné? V Brdech je přeci možné všechno. Dnes vás zavedu do míst, kde se můžete toulat pouze po vyznačených cestách. A že je toho kolem k vidění spousta. Třeba zajímavá dřevěná chaloupka, která svádí k prozkoumání, a vy k ní nemůžete. Za sebe musím štěknout, že jsem ji pojmenoval chaloupka Pokušitelka.   Tlapkal jsem hlubokým lesem a cesta mi šla krásně od tlapek. Co chvilku na mne vykoukl puňťa, co chvilku se schoval za mráček. Větřík mne příjemně lískal v kožíšku a mne se tlapkalo, jedna radost.   Vytlapkal jsem na kopeček, pokochal se vyhlídkou a už jsem tlapkal po rovince. Cesta byla schovaná za malými valy, které již dávno zakryly barevné vřesy. Co chvilku mezi vřesy vykoukl kámen a já si v duchu říkal, že příroda je opravdu mocná čarodějka.   Cesta, po které jsem tlapkal, tu nebyla schovaná v hustém lese. Ten byl až kus od ní. V míst

Studánka U Pařezu

   Dnes vás zavedu ke studánce U Pařezu. Proč se tak studánka jmenuje, to je mi záhadou. Žádný pařez jsem v její blízkosti nezmerčil. Zato je studánka chráněna vysokými jehličnany a borůvčím a já pevně věřím, že to tak i zůstane.   Tlapkal jsem krásnou lesní cestou pod vysokými stromy. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké smrky, občas modříny a borovice. Pod stromy nebylo místečko, které by nebylo porostlé borůvčím. Tedy až na cestu, ta byla samá hlína a občas kámen.   Les, kterým jsem tlapkal, se mi tak zalíbil, že tlapkat po cestě nepřicházelo v úvahu. Raději jsem za zpěvu ptáčků kopnul do vrtule, chvostem zavrtěl člobrdici na pozdrav a letěl se prosvištět pod vysokými stromy. Borůvčí mne šimralo do tlapek a já měl takovou radost, že jsem v tak nádherné přírodě, že jsem tlapky nemohl zastavit.   Cesta, na které jsem člobrdici nechal, pokračovala stále do kopce. To se člobrdici nelíbilo, tak i ona změnila směr. Cestu nechala cestou a vydala se uzounkou pěšinkou mezi borůvčím. Tut

Chata

   To, že Brdy ještě nejsou dobře zmapované, se moc dobře ví. I přesto však mám radost, když objevím místečko, které není v mapách uvedeno. Zda se jedná o studánku nebo chatu, to je jedno. Vždy mám z objevu velkou radost. Dnes vám štěknu o tom, jak jsem objevil perníkovou chaloupku u cesty Dálničního typu. To, že nebyla z perníku, jsem zjistil až těsně u ní. Z dálky totiž jako perníková opravdu vypadá.   Tlapkal jsem hlubokým brdským lesem pod vysokými stromy. Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Do kroku mi zpívali ptáčci a puňťa mi místy vyhříval hřbet. Nikde jsem neviděl ani živáčka, nikde nebyl žádný zákaz a já si mohl tlapkat, kde se mi chtělo.   Chvilku jsem tlapkal po cestě, chvilku pobíhal lesem. Když se mi nechtělo tlapkat po tvrdé cestě, mohl jsem tlapkat mechem a jehličím. Když mne mech a jehličí omrzelo, vrátil jsem se na cestu. Za tu chvíli, co jsem tlapkal lesem, se cesta změnila tolikrát, že jsem to přestal počítat. Kamenná cesta přešla v tvrdou zpevněnou, která se následn

pomník Miroslava Chlupsy

   Dnes vám štěknu o pomníku, který jsem objevil cestou na nejvyšší vrchol Brd, Tok. Pomník byl zhotoven na památku lesníka Miroslava Chlupsy, který byl vedoucím Lesní správy Obecnince. Za sebe musím štěknout, že byť jsem tohoto člobrdu nikdy nepoznal, je za ním kus skvělé práce, kterou můžete obdivovat i vy. Stačí se vypravit do Brd, kde to měl tak rád.   Tlapkal jsem nádherným hustým lesem po kamenité cestě. Do kroku mi zpívali ptáčci, nad kebulí se mi honily mráčky, co chvíli zafoukal vítr. Cesta mi utíkala krásně od tlapek a já si užíval každé místečko, kterým jsem procházel.   Dnes jsem musel tlapkat pouze po cestě. Člobrdice hlídala turistické značení a já své tlapky, aby mne nezanesly, kam nemají. To se ví, nebylo to snadné. Co chvilku byly v pořádném pokušení. V hlubokém lese udržet tlapky na cestě problém nebyl. Kde však nebyl pouze hluboký les, ale kde rostlo borůvčí a vřes, tam se tlapkám po cestě moc tlapkat nechtělo.   Příroda kolem mne se pomalu začala měnit. Les byl čím

Přírodní rezervace Kokšín

   Už je to měsíc a mrňousek, co jsem navštívil přírodní rezervaci Kokšín. Kamarádi mi psali, že bych měl štěknout, jak se mi tam líbilo. Bohužel jsem se na místo nedostal za správných podzimních dní a netuším, kdy se mi na místo povede vydat znovu. Proto mi snad prominete, že dnešní štěk bude ještě skoro letní a stromy, pod kterými jsem pobíhal, nebudou krásně barevné.   Tlapkal jsem pod vysokými buky, jejichž listí pomalu začínalo věštit příchozí podzim. Uhlířskou studánku jsem nechal za chvostem a pokračoval do kopečka po spadaném listí. To se ví, moc dobře se mi netlapkalo. Co chvilku mi podjela tlapka, nebo jsem zakopnul o větev. Vím, mám si koukat pod tlapky, když tlapkám, jenže copak to jde? Všude kolem je tolik zajímavých zákoutí a míst a já bych nerad o něco přišel.   Vytlapkal jsem po sotva znatelné lesní cestě vedoucí pod buky na kopeček. Popadané větve schované v listí zmizely. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly roztroušené kameny. Někde velké, jinde menší. Co chvilku jsem mu