Přeskočit na hlavní obsah

Hořejší Padrťský rybník

 

 Není nad to vyrazit do přírody a pořádně si pročistit kebuli. S blížícím se podzimem se do přírody těším stále více. Lesy se nám pomalu začínají zabarvovat, listí opadávat, to jsou pak procházky, jedna radost. Než však podzim dorazí v celé této parádě, ještě se musím rozloučit s létem.

 Ono se štěkne, jít se rozloučit s létem. Jenže kam? To v Brdech není vůbec jednoduché. Póčo na koupání již není, tak jsem se rozhodl, že se zatlapkám podívat na Hořejší Padrťský rybník. Koupat se v něm stejně nemohu, tak mne to alespoň nebude tolik mrzet.

 Jak jsem si štěkl, tak jsem také udělal. S člobrdicí jsem skočil do auta a už se svištělo. Musím vám štěknout, že není nad to, mít krásná místa „za rohem“. Vím, mohly by být ještě blíže, ale těch pár kilometrů v autě zvládnu.

 Sotva jsem vyskočil z auta, nemohl jsem tlapky udržet v klidu. Věděl jsem, že autem se k Hořejšímu Padrťskému rybníku přiblížím, ale z parkoviště to k němu bude ještě cesta. Však na tu jsem se také těšil. Budu moci pozorovat stromky a přírodu, jak se pomalu připravuje na zimní spánek.

 Tlapkal jsem lesní cestou, místy pod vysokými stromy, jinde mne vedla mezi houštinou. Rozhlížel jsem se kolem sebe a užíval si chvíli tady a teď. Do kroku mi zpívalo několik ptáčků, puňťa mi svítil nad hlavou a větřík příjemně pofukoval. Ušadla poslouchala, kde se co šustne a šumění lesa. A famfrňák? Ten větřil, zda jsou v blízkosti místní kámoši a nemohl se dočkat, až ucítí vůni vodičky.

 Cesta mi ubíhala za tlapami. Chvilku jsem tlapkal do kopečka, chvilku z kopečka. Těch zatáček, co jsem protlapkal, ty bych ani nespočítal.  Na místě, kde bylo několik zatáček za sebou, famfrňák konečně navětřil vodičku. Už jsem byl opravdu blízko. Prosvištěl jsem poslední zatáčkou, les přede mnou se otevřel a já věděl, že jsem v cíli.

 Přímo před očadlami jsem měl obrovskou modrou plochu s čistou vodičkou. To byl pohled. Ani nevím, jak mám štěknout tu nádheru, abyste si jí dokázali představit. Všude, kam očadlo dohlédlo, byla vodička. Na hrázi rybníka člobrdové postavili přístřešek, aby bylo odkud tu nádheru pozorovat. Kousek od přístřešku jsem viděl domek, u kterého rostou dva vysoké stromy. To by nebylo nic zas až tak zvláštního, jenže ono to vypadá, že stromy rostou přímo z domku.

 Když jsem se dokochal pohledem na rybník z dálky, dorazila ke mne člobrdice. Už bylo na čase, moc jsem se těšil, až se proběhnu po hrázi. To víte, když dorazíte k Hořejšímu padrťskému rybníku od obce Teslíny, naskytne se vám super pohled na místo. Když však vyjdete na hráz, zjistíte, že rybník je mnohem větší, než se zdá. Uvidíte kámošky kachny a další ptactvo, po levé tlapce i Dolejší Padrťský rybník. O tom jsem vám štěkal nedávno. Ucítíte vůni vodičky a to nejlepší vás čeká na druhém konci hráze. Nejen, že objevíte krásný potůček, kterým vytéká voda z rybníku, ale dojdete k nádhernému dřevěnému mostku, u kterého si budete připadat jako v pohádce. Za zády budete mít rybník s potůčkem, před sebou nádherný vrostlý les plný mechu a kapradí.

 Je jen na vás, kudy k Hořejšímu Padrťskému rybníku dorazíte. Když si naplánujete cestu přes hráz, půjdete buď z krásné přírody do pohádky, nebo z pohádky do krásné přírody. Já volím cestu z krásné přírody do pohádky, to mi k rozloučení s létem a vítání podzimu sedí více.