Přeskočit na hlavní obsah

Křížový pramen

 

 Tlapkal jsem kamínkovou cestou stále hlouběji do brdských lesů. Les šuměl, do kroku mi zpívali ptáčci a nad kebulí svítil puťa. Co chvilku jsem musel obejít hovnivála, jindy se vyhnout čmeldovi, který mi proletěl přímo před famfrňákem. Cesta mi ubíhala od tlapek a já nevěděl, co pozorovat dřív.

 Kam očadlo dohlédlo, všude byl život. Kolem cesty rostla tráva a kvetly lesní květy, které poskytly domov a potravu nejen čmeldům a motýlům, ale i dalšímu hmyzu. Ve větvích stromů jsem pozoroval ptáčky, kteří mi tak krásně zpívali do kroku. Co chvilku jsem na zemi objevil otisk kámošky srnky a divočáka. Tolik života na jednom místě jsem v lese už dlouho neviděl.

 Tlapkal jsem stále hlouběji do lesa, který se kolem mne pomalu měnil. Netrvalo dlouho a po levé tlapce jsem měl holinu. Ještě nedávno tu rostly vysoké smrky, ale v nich zaúřadoval nepřítel kůrovec a smrky musely jít k zemi. Naopak po pravé tlapce jsem měl les, který poskytuje domov spoustě místních kámošů. Pod vysokými stromy rotou nízké rozčepýřené stromky a vše doplňují keře, maliní a květiny. Proto je kolem mne tolik života.

 Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více jsem byl rozčarovaný. Planinu jsem nechal za sebou a už jsem byl opět v lese pod vysokými stromy. Mezi stromy se začaly objevovat pěšinky a já nevěděl, kam dřív. To se ví, do houští jsem nešel. Tam, jak moc dobře víte, nechodím nikdy. Místní kámoši mají stejně jako člobrdové a psíci právo na soukromí a dokud mne na návštěvu nepozvou, rušit je nebudu.

 Pod vysokými stromy jsem však všechny pěšinky důkladně prozkoumal. Objevil jsem spoustu stop, které podle famfrňáku patřily kámoškám srnkám, dokonce jsem objevil i stopy zajocha. Ten kde se tu vzal, to je mi záhadou. Zajocha bych uprostřed hlubokých lesů nehledal.

 Když jsem měl pěšinky pod vysokými stromy prozkoumané, rozhlížel jsem se, kam bych se ještě podíval. Očadla zmerčila sotva znatelnou pěšinku za cestou, po které šla člobrdice. Houští už v místech nebylo, tak jsem se mohl vydat na průzkum. Pro jistotu jsem ještě poprosil famfrňák, aby zmapoval, zda na pěšince nikoho nevyplaším a mohlo se jít na věc.

 Tak jsem se těšil, že prozkoumám i pěšinku na druhé straně lesní cesty, že jsem musel běžet. Ušadla mi vlála ve větru a já se hnal k tajemné pěšince. Přeskočil jsem lesní cestu a vcukuletu jsem běžel po pěšince, na kterou jsem se tak těšil. Prosvištěl jsem mezi stromy a najednou stál u studánky.

 Objevil jsem studánku Křížový pramen. Jednu z mála studánek, která je od lesní cesty krásně vidět. Abych pravdu štěkl, z lesní cesty uvidíte její stříšku. Té si všimne každý, kdo cestou pozoruje okolí. Vůbec nezapadá do okolní krajiny. Když však na studánku koukáte z hloubi lesa, uvidíte krásnou dřevěnou studánku a opodál kaliště.

 Že nevíte co kaliště je? No přeci super bájo lázně pro kámoše kance a jejich rodinky. Obvykle u něj uvidíte i zabahněný pařez nebo. Ten kámoši kanci používají jako drbátko. Přemýšlíte, odkud tyto informace mám? No přeci od člobrdice. Ta kance chodila pozorovat. Při mých prvních objevech super bájo lázní mi o kámoších divočácích povídala často. Přirovnávala mne k nim a asi si myslela, že mi to odradí. Jenže jak všichni moc dobře víte, její slova mne neodradila. Právě naopak. Láznění mne začalo ták móc bavit, že už nemůžu přestat. Co bych pro svůj kožíšek také neudělal, že? Jen místo vydrbávání bahýnka o pařez či strom, vyválím se raději v trávě nebo vykoupu v rybníce.