Přeskočit na hlavní obsah

Rozpuklá skála


 Tlapkal jsem hlubokým lesem pod vysokými stromy. Nad hlavou mi svítil puňťa, do kroku mi zpívali ptáčci a já si užíval každé chvilky. Cesta, po které jsem tlapkal, byla ze začátku kamínkatá. Netrvalo dlouho a napojil jsem se na krásnou lesní cestu porostlou vysokou trávou. To se mi tlapkalo, jedna radost. Tráva mne šimrala na bříšku, cesta mi utíkala od tlapek a já byl naprosto spokojený pes.

 Cesta mne vedla z mírného kopečka hlouběji a hlouběji do lesa. Vysoké stromy nahradily nízké chundelaté, jejichž větve byly úplně všude.

 Jak jsem si spokojeně tlapkal a rozhlížel se kolem sebe, vůbec jsem si nekoukal pod tlapky. Tlapkal jsem stále kupředu, když se ozvalo žblunknutí. V mžiku jsem měl kebuli pod vodou a rázem celé tělo. Leknutím jsem vyskočil a rozhlížel se, kde to jsem a co se stalo.

 Jako první jsem viděl výraz úlevy a úsměv na tváři člobrdice. Asi jsem vypadal opravdu vtipně, když jsem měl trávu na kebuli a tvářil se zmateně. Posléze jsem se rozhlížel kolem sebe a viděl jsem cestu schovanou v trávě a hustý les. Opatrně jsem se vydal kupředu. Vystoupil jsem na schod a divil se, jak jsem se mohl takhle zmáčet. Až po chvíli jsem si uvědomil, že vysoká tráva úplně zakryla vyjeté koleje od obrovského auta, do kterých při deštích natekla voda.

 Oklepal jsem se z nečekané koupele a vydal se dopředu. Už jsem však netlapkal cestou, ale raději těsně vedle cesty. Nechtěl jsem se zmáčet podruhé.

 Tlapkal jsem stále z kopečka, s famfrňákem v pohotovosti. Les přede mnou se pomalu měnil. Hustý les pomalu nahryzovaly vysoké stromy. Proletěl jsem kolem posledních rozčepýřených stromků a najednou jsem lítal pod vysokými stromy, co mi tlapky dovolily.

 Lítal jsem od člobrdice ke stromu a od stromu ke člobrdici. Famfrňák jsem měl v pohotovosti a čekal, že mi oznámí přítomnost lesního kámoše. To se však nestalo a já mohl lítat, jak se mi líbí.  Lítal jsem s větrem o závod, až jsem doběhl k balvanům.

 Po levé tlapce balvan, po pravé tlapce balvan a mezi nimi mezera. Ta mne tak zaujala, že jsem jí chtěl prozkoumat. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že stojím na skále a koukám její puklinou hodně hluboko. Kebulí se mi honilo, že bych měl puklinu důkladně prozkoumat, ale něco mi říkalo, že už jedno překvapení mám za sebou a zkoumání pukliny ve skále mi nepřišlo vůbec bezpečné.

 Když ke mne dorazila člobrdice, bylo vidět, že i ona by nejraději puklinu prozkoumala. Pevné botky měla a odhodlání také. Ale nakonec si průzkum rozmyslela. Říkala, že k Rozpuklé skále se můžeme vrátit, ale přijít od zdola a zkusit jít puklinou do kopečka. Z kopečka je to prý hodně nebezpečné.