Přeskočit na hlavní obsah

Studánka U Obecnické cesty

 

 Tlapkal jsem hlubokým lesem po asfaltové cestě. Počasí mi přálo a puňťa mi ohříval kožíšek. Do kroku mi zpívali ptáčci a mne se tlapkalo, jedna velká radost. To, že jdu do mírného kopečka, jsem už nevnímal.

 Cesta mi utíkala za tlapkami a já měl čas si užívat chvíle tady a teď. Les s vysokými stromy mi poskytoval stín. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy se krčily stromky malé. Těch keřů a květin, co všude bylo. Radost pohledět.

 Tlapkal jsem stále hlouběji do hlubokého lesa. Minul jsem vytěžené místo, které již člobrdové stihli zalesnit. Jen ty pidi stromky nebyly od cesty moc dobře vidět. To mi vůbec nevadilo. Vysoká tráva poskytla domov tolika čmeldům, včelkám, motýlům a dalším okřídleným kámošům, že byla na místo radost pohledět.

 Jak jsem tak tlapkal a rozhlížel se kolem sebe, zjistil jsem, že se nemůžu pořádně proběhnout. Do hustého lesa se jít proběhnout nemůžu a i na cestě se musím držet u člobrdice. Přesto, že je do chráněné krajinné oblasti přísný zákaz vjezdu, jezdí tu tolik aut, že bych je nespočítal. Kdyby alespoň jela pomalu, ale to ne. Co chvíli kolem mne nějaké auto prosvištělo. Ani nevíte, jak jsem se těšil, až potkám pěšinku. Věděl jsem, že i člobrdice raději půjde po pěšince, než po cestě, kde je takový provoz.

 Tlapkal jsem stále dál. Les kolem mne se pomalu měnil. Už kolem mne nerostly malé stromky pod vysokými stromy. Kam očadlo dohlédlo, všude rostly vysoké stromy. Prosvištěl jsem zatáčkou a očadla uviděla to, na co jsem se tak těšil. Přímo přede mnou zmerčila dřevěnou lávku vedoucí do lesa a za ní tajemnou pěšinku.

 Auta neauta, tak moc jsem se těšil, že jsem mrknul na člobrdici a vyrazil po kraji cesty na lávku. Nevím, zda jsem měl takové štěstí, nebo jsem upaloval tak rychle, že mne žádné auto nepředjelo. Udělal jsem pár skoků a už jsem stál na krásné měkoučké pěšince pod vysokými jehličnatými stromy.

 Jak jsem tak stál a čekal na člobrdici, rozhlížel jsem se kolem sebe. Kousek přede mnou jsem uviděl dřevěnou stříšku. Člobrdice byla nadohled, tak jsem mohl vyrazit. Tlapky se daly do pohybu a já letěl s větrem o závod. Famfrňák v pohotovosti, ušadla mi vlála na kebuli a já letěl s větrem o závod.

 V mžiku jsem stál u stříšky, kterou jsem viděl od chvíle, kdy jsem skočil na pěšinku. Zjistil jsem, že jsem objevil další krásnou brdskou studánku. K mému překvapení i studánka U Obecnické cesty byla skoro bez vody. I přesto z ní vytékal malý potůček, díky kterému roste vedle studánky kapradí a další rostlinky, které dodávají studánce na kráse.