Přeskočit na hlavní obsah

Uhlířská studánka

 Není to tak dávno, co jsem navštívil Uhlířskou studánku. Musím vám štěknout, najít tuto studánku chce mít famfrňák, očadla i ušadla na stopkách. Byť člobrdice věděla, v jakých místech se studánka nachází, měl jsem obrovský problém ji najít. Ale kaliště, kterých je kolem nespočet, ta jsem objevil všechna.

 Tlapkal jsem po zpevněné cestě hlubokým lesem. Kam očadlo dohlédlo, všude rostly listnaté stromy. Jehličnatý strom by jeden pohledal. Ke studánce jsem šel ve chvíli, kdy se les teprve začal pomalu vybarvovat. Jít na místo nyní, vím, že bych tlapkal nádhernou barevnou bučinou. A studánku bych možná objevil rychleji.

 Cesta mi krásně utíkala od tlapek. Netrvalo dlouho a kamenitou cestu jsem vyměnil za krásnou měkoučkou lesní cestu. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více se mi cesta ztrácela v okolní krajině, aby se mi o mrňousek dál ukázala v celé její kráse. Zda to bylo přicházejícím podzimem a popadaným listím, to nevím. Je však fakt, že i listí, které na ní popadalo, jejímu ukrytí hodně pomohlo.

 Tlapkal jsem hlubokou bučinou, a co chvíli vidět celku s šipečkou na stromě. Dělal jsem, že jí nevidím, ale to se ví, že jsem jí v merku měl. Očadla jsem měl na stopkách, famfrňák stále větřil voňavoučké lázně a ušadla poslouchala šum lesa. Ticho lesa, které na místě panovalo, bylo zvláštní. Co chvilku opodál zařval ptáček a já se vždy strašně lekl. To víte, na místě, kde je tolik stop od kámošů divočáků, je ostražitost na místě.

 Jak jsem si tak pobíhal od kaliště k člobrdici a od člobrdice ke kališti, pozoroval jsem les kolem sebe. Pod majestátními stromy jsem objevil místo, které bylo porostlé kapradím a ukrývalo další kaliště. Tam se mi moc nechtělo. Sotva jsem na místo doběhl a chtěl jej prozkoumat, zamotal jsem se do maliní. Vrátil jsem se proto k člobrdici. K mému velkému překvapení člobrdice usoudila, že kapradím projít musím. Vydal jsem v jejích stopách a nestačil jsem valit očadla.

 Sotva jsem se vymotal z maliní, už jsem přeskakoval spadlý strom. Kapradí rostoucí všude kolem mne příjemně šimralo po celém mém já. To mne tak rozdovádělo, že mi ani nevadilo, že každou chvilku došlápnu do pořádného bahýnka.

 Najednou jsem si místo začal užívat. Lítal jsem jím, co mi bahýnko dovolilo. Co chvilku jsem šel dodat člobrdici odvahy, abych se mohl opět vzdálit. Pobíhal jsem jen tak kapradím a nechal se šimrat, až jsem se ocitl u potůčku s průzračně čistou vodičkou. Zvedl jsem kebuli a uprostřed všeho kapradí kolem jsem za potůčkem objevil studánku. Krásnou dřevěnou Uhlířskou studánku, kterou se člobrdice stále marně snažila najít.

 Ze studánky vytékala vodička proudem ven a tvořila nádherný potůček, který jsem objevil jen náhodou. Až nyní mi došlo, kde se tu vzala všechna kaliště, která jsem objevil. A že jsem jich objevil. Bylo jich tu tolik, že jsem nevěděl, ve kterém se vyláznit dříve.

 Asi se budete divit, ale v žádném kališti jsem se tentokrát nevyláznil. Sotva jsem našel studánku, stále čisťoučký jsem si vedle ní sedl a čekal, až ke mne dorazí člobrdice. Ta u mne byla skoro v mžiku. Kdybyste viděli radost a úlevu v jejích očích, že jsem studánku objevil. Myslím, že jsem jí objevil na poslední chvíli. Ještě chvíli ji hledat, tak to člobrdice vzdá. To nedělá často, ale opravdu jsou místa, která chtěla navštívit a já je nevyčmuchal. Dokonce ani člobrdice podle mapy je nenašla. To však naštěstí není případ této krásné studánky.

 Až půjdete v mých stopách a budete hledat Uhlířskou studánku, vydejte se podél kapradí až pod kopec. Odtud pak vyšlapanou pěšinkou dojdete zezadu přímo ke studánce, kterou budete mít ukrytou v kapradí. Je třeba opravdu pozorně sledovat okolí. Pokud půjdete touto pěšinkou, vyhnete se bahýnku, kterého je v okolí studánky opravdu hodně.