Nestává se to moc často, ale
občas se zastavím i na místech, která v brdských lesích vznikla relativně
nedávno. To je případ i dnešního zastavení. Vojenských bunkrů a pozorovatelen
je v celých Brdech mnoho, já vám dnes štěknu o vojenské pozorovatelně na
dopadové ploše Jordán.
Vstup na dopadovou plochu Jordán
je povolen pouze po vyznačených trasách, byť pohyb po ostatních cestách se také
toleruje. Mimo cesty je však vstup stále zakázán. Dopadová plocha neprošla
pyrotechnickou asanací a je zde zvýšené riziko úrazu.
Tato část Brd je pro mne stále
velkou neznámou. Moc často se mi nestává, že bych se toulal kolem bunkrů a
pozorovatelen. Cestou na vojenskou pozorovatelnu jsem minul tolik maskovaných
bunkrů a pozorovatelen, že bych je všechny nespočítal. Některé jsou dokonale
ukryté v lese, některé stojí u cesty a minout je nemůžete. Co však mají
společné je, že se dovnitř většinou nedostanete.
Na dopadovou plochu Jordán jsem
tlapkal po kamenité cestě. I přesto, že se jedná o známé brdské místo, nepotkal
jsem cestou ani živáčka, co by šel po svých. Člobrdové na kolech mne však
míjeli docela často.
Hluboký les, kterým jsem
přitlapkával, zničehonic skončil. Chvilku jsem tlapkal ještě po cestě vedoucí
mezi stromy, ale i ta brzy skončila. V tu chvíli jsem se ocitl na
nádherném vřesovišti. Vřes byl všude, kam očadlo dohlédlo. Kde nebyl vřes,
rostlo borůvčí. Uprostřed celé této krásy jsem viděl několik vojenských staveb.
Jak jsem se rozhlížel po okolí,
kebulí se mi honila spousta myšlenek. Často jsem slyšel, že dopadová plocha je
zničená, že nic není tak, jak má být a vydat se na Houpák, jak se místu také
často říká, je ztráta času. Ve chvíli, kdy jsem měl les za sebou a dopadovou
plochu před sebou, nevěřil bych, že jsem v Brdech. Do brdské přírody mi
dopadová plocha vůbec nezapadá. Co se jí však musí nechat je, že je na ní
opravdu krásně. Vojenské stavby splynuly s okolní přírodou tak, že místu
dodávají specifickou atmosféru.
Nedalo mi to a vydal jsem se dále
na průzkum. Po pravé tlapce jsem měl ještě kousíček lesa, do kterého vedla vyšlapaná
pěšinka. Vydal jsem se po ní a k mému úžasu jsem uprostřed pěšinky málem
žuchnul do díry. Žebřík, který z ní vede, by mi zpět na svět moc nepomohl.
Naštěstí jsem tlapkal pomalu a díru viděl. Ladně jsem jí obešel a najednou jsem
stál na vyhlídce. Koukal jsem na protější kopce.
Po chvilce kochání mi zvědavost
nedala. Vrátil jsem se zpět po pěšince na kamenitou cestu a pomalu stoupal do
středu dopadové plochy. Čím hlouběji v dopadové ploše jsem byl, tím hezčí
se mi místo zdálo. Vřesoviště mne úplně očarovalo a ty výhledy do okolí, to
bylo bájo.
Nevěděl jsem, kam koukat dřív.
Vyběhl jsem na jednu pozorovatelnu, kde jsem Houpák a okolí jako na dlani. Prý
až do Prahy jsem viděl. Pozorovatelna však byla obsazená jinými člobrdy, tak
jsem se na ní nechal zvěčnit a pokračoval dále ve zkoumání.
Na kopečku kousek za obsazenou
pozorovatelnou jsem viděl další pozorovatelnu. Rozeběhl jsem po cestě, až se mi
za tlapkami prášilo a v mžiku jsem byl na ní. Byl jsem to já, kdo jí
obsadil. Pozoroval jsem z ní nejen okolí a Prahu, ale i další přicházející
člobrdy.
Musím vám štěknout, že příběh
z dopadové plochy Jordán bych mohl štěkat hodně dlouho. Místo mne opravdu
hodně překvapilo. Byť je docela hluboko v chráněné krajinné oblasti Brdy,
vyplatí se jej navštívit. Bunkry, pozorovatelny, vřesoviště a vyhlídka určitě
nadchne i vás a stejně jako mne, ani vám se místo nebude chtít opustit.
