Přeskočit na hlavní obsah

Vojenská pozorovatelna

 Nestává se to moc často, ale občas se zastavím i na místech, která v brdských lesích vznikla relativně nedávno. To je případ i dnešního zastavení. Vojenských bunkrů a pozorovatelen je v celých Brdech mnoho, já vám dnes štěknu o vojenské pozorovatelně na dopadové ploše Jordán.

 Vstup na dopadovou plochu Jordán je povolen pouze po vyznačených trasách, byť pohyb po ostatních cestách se také toleruje. Mimo cesty je však vstup stále zakázán. Dopadová plocha neprošla pyrotechnickou asanací a je zde zvýšené riziko úrazu.

 Tato část Brd je pro mne stále velkou neznámou. Moc často se mi nestává, že bych se toulal kolem bunkrů a pozorovatelen. Cestou na vojenskou pozorovatelnu jsem minul tolik maskovaných bunkrů a pozorovatelen, že bych je všechny nespočítal. Některé jsou dokonale ukryté v lese, některé stojí u cesty a minout je nemůžete. Co však mají společné je, že se dovnitř většinou nedostanete.

 Na dopadovou plochu Jordán jsem tlapkal po kamenité cestě. I přesto, že se jedná o známé brdské místo, nepotkal jsem cestou ani živáčka, co by šel po svých. Člobrdové na kolech mne však míjeli docela často.

 Hluboký les, kterým jsem přitlapkával, zničehonic skončil. Chvilku jsem tlapkal ještě po cestě vedoucí mezi stromy, ale i ta brzy skončila. V tu chvíli jsem se ocitl na nádherném vřesovišti. Vřes byl všude, kam očadlo dohlédlo. Kde nebyl vřes, rostlo borůvčí. Uprostřed celé této krásy jsem viděl několik vojenských staveb.

 Jak jsem se rozhlížel po okolí, kebulí se mi honila spousta myšlenek. Často jsem slyšel, že dopadová plocha je zničená, že nic není tak, jak má být a vydat se na Houpák, jak se místu také často říká, je ztráta času. Ve chvíli, kdy jsem měl les za sebou a dopadovou plochu před sebou, nevěřil bych, že jsem v Brdech. Do brdské přírody mi dopadová plocha vůbec nezapadá. Co se jí však musí nechat je, že je na ní opravdu krásně. Vojenské stavby splynuly s okolní přírodou tak, že místu dodávají specifickou atmosféru.

 Nedalo mi to a vydal jsem se dále na průzkum. Po pravé tlapce jsem měl ještě kousíček lesa, do kterého vedla vyšlapaná pěšinka. Vydal jsem se po ní a k mému úžasu jsem uprostřed pěšinky málem žuchnul do díry. Žebřík, který z ní vede, by mi zpět na svět moc nepomohl. Naštěstí jsem tlapkal pomalu a díru viděl. Ladně jsem jí obešel a najednou jsem stál na vyhlídce. Koukal jsem na protější kopce.

 Po chvilce kochání mi zvědavost nedala. Vrátil jsem se zpět po pěšince na kamenitou cestu a pomalu stoupal do středu dopadové plochy. Čím hlouběji v dopadové ploše jsem byl, tím hezčí se mi místo zdálo. Vřesoviště mne úplně očarovalo a ty výhledy do okolí, to bylo bájo.

 Nevěděl jsem, kam koukat dřív. Vyběhl jsem na jednu pozorovatelnu, kde jsem Houpák a okolí jako na dlani. Prý až do Prahy jsem viděl. Pozorovatelna však byla obsazená jinými člobrdy, tak jsem se na ní nechal zvěčnit a pokračoval dále ve zkoumání.

 Na kopečku kousek za obsazenou pozorovatelnou jsem viděl další pozorovatelnu. Rozeběhl jsem po cestě, až se mi za tlapkami prášilo a v mžiku jsem byl na ní. Byl jsem to já, kdo jí obsadil. Pozoroval jsem z ní nejen okolí a Prahu, ale i další přicházející člobrdy.

 Musím vám štěknout, že příběh z dopadové plochy Jordán bych mohl štěkat hodně dlouho. Místo mne opravdu hodně překvapilo. Byť je docela hluboko v chráněné krajinné oblasti Brdy, vyplatí se jej navštívit. Bunkry, pozorovatelny, vřesoviště a vyhlídka určitě nadchne i vás a stejně jako mne, ani vám se místo nebude chtít opustit.