Tlapkal jsem hustým lesem stále
do kopečka. Kamínková cesta pomalu končila a já zjistil, že stojím mezi
skalami. Po levé tlapce skála, po pravé tlapce skála a mezi skalami pěšinka.
Opatrně jsem stlapkal z krátkého srázu, abych se opodál mohl na sráz opět
vyškrábat.
Opět jsem stál na pohodlné cestě
a nestačil valit očadla. Skála po levé tlapce byla porostlá borůvčím. Co kousek
jsem uviděl pařez, ale strom, ten jsem neviděl. Po pravé tlapce byla skála jiná.
Samý kamínek a pařez. V půlce skály jsem uviděl cestu. Vedla odnikud
nikam. Zůstal po ní jen kousíček. Stál na opravdu zvláštním místě.
Nevěděl jsem kudy kam, tak jsem
se rozhodl jít přímo za famfrňákem. Sotva jsem vyrazil, prosvištěla mi pod ním
liška. To se mi ještě nestalo. Ani nevíte, jak jsem se leknul. Na tomto hodně
zvláštním místě se opravdu dějí věci.
Rozhodl jsem se opustit místo, co
nejrychleji to půjde. Ne, že bych se bál, ale měl jsem na něm tak zvláštní
pocit, že jsem se raději rozhodl pro rychlý úprk. Dal jsem tlapky do pohybu a
za chvilku letěl s větrem o závod. Prosvištěl jsem mezi skalami, proběhl
kolem oplocenky a už jsem stál pod krásnými vysokými stromy. Rozhlédl jsem se
kolem sebe a zjistil, že pod vysokými stromy nezůstanu dlouho.
Sotva ke mne člobrdice dorazila,
vydal jsem dále za famfrňákem. Přešel jsem lesní cestu a v mžiku stál na
nově vytěženém místě, kde všude, kam očadlo dohlédlo, rostlo borůvčí. Doběhl
jsem na horizont a nestačil valit očadla. Taková vyhlídka, co tu vznikla, tu
bych tu nečekal.
Stál jsem kousek od Jahodové hory
a měl opravdu zvláštní pocit. Na jednu stranu mi bylo líto, že stojím na
planině porostlé borůvčím. Na druhou stranu jsem si užíval vyhlídku na kopce a
lesy v okolí. I meteoradar na Praze jsem viděl, Červeňák svítil do dálky.
Tento výlet byl opravdu hodně
zajímavý. Příroda, kterou jsem navštívil, jsem ještě nikdy nikde jinde
neprozkoumal. Myslím si, že les bude za chvilku zpátky. A dokud tu není, můžeme
se alespoň kochat krásnou vyhlídkou.
