Přeskočit na hlavní obsah

Brdský anděl

 

 Dnes vám štěknu o posledním zastavení na Formanské cestě u Starého Smolivce. Ano, tušíte správně, dotlapkal jsem až k soše Brdského anděla.

 Tlapkal jsem z mírného kopečka po asfaltové cestě. Po pravé tlapce jsem měl pole a za ním bájo vyhlídku. Po levé tlapce jsem měl pole a co chvilku mladý stromek. Tlapkalo se mi jedna radost, jen na oblohu jsem se bál podívat. Pomalu ale jistě se začal zvedat vítr a nebe se zatáhlo. Vypadalo to, že co chvilku začne pršet.

 Vyhlídka, která mne skoro celou cestu provázela, se najednou ztratila. Už jsem neviděl ty nádherné obří kopce za Mladým Smolivcem. Byl jsem rád, že vidím blízké rybníky a Mladý Smolivec. Po hrátkách puňti s mračounem už nebylo ani památky. Všude, kam očadlo dohlédlo, byl jeden mračoun vedle druhého.

 Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla pozorovala cestu, famfrňák větřil a ušadla poslouchala, zda náhodou nezačne hřmít. Byl jsem skoro u cíle a strašně moc jsem si přál, aby počasí ještě chvilku vydrželo a mráčky si vodičku ještě chvilku nechaly pro sebe.

 Nevím, zda mráčky mé přání vyslyšely, nebo jenom neměly v plánu vodičku pustit, každopádně déšť nepřicházel. Zato já jsem letěl kupředu rychlostí, kterou mne tlapky moc často nenesou. Ušadla mi vlála ve větru a socha Brdského anděla, která je vidět už z dálky, byla vidět víc a víc.

 Netrvalo dlouho a už jsem sbíhal s asfaltky po vydlážděné cestě. Tlapky mne nesly přímo k soše Brdského anděla. Když je krásně, je od sochy nádherný výhled. Abych pravdu štěkl, vždy když jsem u sochy byl, jsem jí nevěnoval moc pozornosti. Zato jsem se kochal vyhlídkou. To se tentokrát změnilo. Díky mračounům na obloze nebylo do dálky moc vidět a já si tak mohl důkladně prohlédnout anděla.

 Z dálky to nevypadá, ale socha anděla je opravdu obrovská. Široko daleko jsem takhle velkou sochu neviděl. Anděl spokojeně sedí úplně nahoře a kochá se vyhlídkou na Brdy. Pozoruje vrchol Vrchy a samozřejmě blízký Třemšín, na který tak moc rád chodím.

 Vedle sochy Brdského anděla je i lavička, ze které kdysi dávno bylo na Brdy vidět. Dnes rostou před lavičkou stromky, které výhledu brání. To však vůbec nevadí. Za sochou jsem objevil další krásné posezení, tentokrát i se stolkem, odkud je Třemšín vidět v celé jeho kráse. A nyní, když se halí do barev podzimu, je pohled na něj ještě krásnější, než kdy jindy.