Přeskočit na hlavní obsah

CHKO Brdy u Chynína

 


 Po dlouhé době mi počasí začalo přát. Celé mé já bylo odpočaté a bylo na čase vyrazit na výlet. Přesvědčil jsem člobrdici k návštěvě nedalekých Brd a mohl jsem i se ségruší vyrazit do lesa kousek za vísku Chynín.

 Jen co člobrdice zaparkovala, byl jsem jak na trní. Tak moc jsem se těšil, že mi výprava z auta připadala jako věčnost. Sotva jsem vyskočil na parkoviště, dal jsem se do pořádného průzkumu. Už na parkovišti se dál zvláštní jev. Stála na něm auta. Už jsem tu byl několikrát, ale nikdy tu žádné cizí auto nebylo. Byl jsem moc zvědav, koho potkám v lese.

 Když jsem měl parkoviště prozkoumané a člobrdice byla v plné lesní, vydal jsem do útrob lesa. Kam mne tlapky zanesou, jsem nechal na nich a spokojeně jsem se nesl. Do kroku jsem vrtěl chvostem a famfrňákem větřil všechny ty báječné vůně podzimního lesa. A že jich bylo.

 Cesta, po které jsem od parkoviště tlapkal, byla z plná tvrdých kamínků. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jsem se ocitl na rozcestí. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Na zemi bylo tolik listí, až mne očadla přecházela. Pod listím jsem objevil super bájo měkoučkou lesní cestu. Nebylo co řešit. Jen co jsem se zmerčil, že je cesta měkoučká, odbočil jsem z kamínkové cesty doleva a už se mi tlapkalo, jedna radost.

 Les kolem mne se také změnil. Už nebyl pouze jehličnatý. Tady jsem si tlapkal krásným smíšeným lesem, jen občas byl les pouze jehličnatý. Čím hlouběji do lesa mne cesta vedla, tím byla měkčí. Než jsem se nadál, už jsem tlapkal lesní cestou porostlou vysokou trávou, vedle níž tekl potůček.

 Co chvilku jsem cestu opustil, abych mohl přeskočit potůček a prozkoumat les pod vysokými stromy. To se ví, moc daleko od cesty jsem nechodil. Vždy jen pár kroků a pár skoků a už jsem metl zpátky k ségruši a člobrdici. Už ani nevím, jak dlouho jsem si takto hopsal, když mé hopsání svedlo i ségruši.

 Už jsem neblbnul v lese sám. Měl jsem parťačku, u které vím, že vždy něco vyštěkne. A také že vyštěkla. V místech, kde se vlévá lesní potůček do potůčku vedle lesní cesty, po které šla člobrdice, neodhadla vzdálenost, a jak skočila, už byla v potoce. No co, že není póčo na koupání, to by bylo to nejmenší. Jak pomalu, ale s naprostou přesností letěla do potoka, bylo vidět, že dopadla na všechny čtyři a najednou šup hlavičku pod vodičku. Do této chvíle jsem si myslel, že přeskakuji potůček. Jenže jsem se ták strášně mýlil. Naštěstí netrvalo dlouho a ségruše se vynořila. Její výraz mluvil za vše a mne v mžiku doštěklo, že blbnutí bylo dost a je třeba být opatrný.

 Od této chvíle jsem už tlapkal pěšinkou vedle potůčku a občas se brodil super bahýnkem. Stromy kolem mne byly vysoké, ale zem byla tak podmáčená, že projít suchou tlapkou se dost dobře nedalo. Cesta, po které původně šla člobrdice byla stále porostlá trávou, ale bystrému oku neuniklo, že je také celá pod vodou. Byť jsem se snažil ukázat člobrdici tu nejlepší pěšinku, moc se mi to nedařilo.

  Ve chvíli, kdy už to vypadalo, že výlet bude chtít člobrdice vzdát, jsem vedle cesty zmerčil super bájo domek. Stál vedle cesty a sváděl mne k prozkoumání.

 Vodička a bahýnko šlo v tu chvíli stranou. Tlapky jsem dal do pohybu a letěl s větrem o závod přímo k domečku. Jaké bylo mé překvapení, když se mi tlapky přestaly bořit do bahýnka a kousek od domečku už jsem opět mohl letět s větrem o závod po lesní cestě.

 Už už jsem byl u domečku. Chybělo jen pár kroků a byl bych přímo u něj. Už jsem stál na mostku na louku, která byla hned vedle domku, když očadla zmerčila, že je louka úplně celá podmáčená. Na poslední chvíli se tlapky zastavily a já koukal na parádní seník. Nejlepší časy už má za sebou, ale dokonale zapadá do místní krajiny.

 Myslel jsem, že Brdy znám, ale tento kousek mne přesvědčil o opaku. Nikdy bych neštěkl, že se jednou budu brodit Brdy. Musím vám však štěknout, že jsem moc rád, že jsem tento kousek Brd navštívil. Byla to legrace, kterou si jednou rád za teplých dní zopakuji. Od chaloupky jsem pokračoval dál do hlubokých lesů, ale to už jsem tlapkal po krásné měkoučké lesní cestě. Přesně takové cestě, kterých je v Brdech nespočet.