Přeskočit na hlavní obsah

Křížek u Formanské stezky

 

 Dnes vám štěknu o křížku, který jsem objevil na Formanské cyklostezce mezi vískami Dožice a Starý Smolivec. Křížek není součástí cyklostezky, ale stojí hned u cesty a vybízí k malému zastavení.

 Prudký kopec a les jsem nechal za chvostem. Nyní jsem měl po levé tlapce pole a po pravé louce super bájo louku, porostlou vysokou suchou trávou. Po dešti byla ještě mokrá a sváděla k navštívení. To se ví, neodolal jsem.

 Sotva louku očadla zmerčila, tlapky se daly do pohybu a za chvilku letěly tak rychle, že ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli. Jednou mne nesly z kopečka, jindy k blízkému lesu. Po pár krocích a po pár skocích jsem se však vždy vrátil k člobrdici. Netrvalo dlouho a brzy se k mému pobíhání přidala i ségruše. To už bylo o něčem jiném.

 Do dálky se ozýval dusot tlapek a burácení dvou rozdováděných psíků. Člobrda, který by mne neznal, by si mohl myslet, že je na blízku medvěd. Ale ten na blízku určitě nebyl. Vždyť kde by se tu vzal. Na blízku jsem byl pouze já se ségruší a člobrdicí, která stála na cestě a s úsměvem pozorovala naše blbnutí. Takový pohled se jí moc často nenaskytne, protože na výlety chodím buď já, nebo ségruše. Ale dohromady už jdeme málokdy.

 Už ani nevím, co mne to štěklo, ale něco mne nutilo vyrazit kupředu. Se ségruší v kožichu jsem letěl s větrem o závod. Louku jsem nechal za sebou a najednou jsem byl na polní cestě. Přede mnou bylo čerstvě oseté pole a vedle něj asfaltová cesta. Vrátil jsem se zpět na cyklostezku a pokračoval dále za famfrňákem.

 Po asfaltce jsem už tlapkal pomalu a rozvážně, přesně tak, jak má správný Frája tlapkat. Ségruše poposkakovala vedle mne. Tlapkal jsem stále kupředu a spokojeně si do kroku vrtěl chvostem. Netrvalo dlouho a očadla zmerčila přímo přede mnou po levé tlapce košatou jabloň posetou spoustou jablíček. Usoudil jsem, že se malá sváča hodí a vyrazil kupředu.

 Po pár krocích a několika skocích jsem stál u křížku kousek před jabloní. Je to zvláštní, ale křížek očadla z dálky přehlédla. Avšak malou baštu do žaludku měla v merku již z dálky. Jak jsem tak stál u křížku, čas, jako by se zastavil. Pozoroval jsem křížek a les v dáli za křížkem. To byla krásná podívaná. Udržovaný křížek v popředí a v pozadí les, kde se již podzim hlásí o slovo.  

 Už ani nevím, jak dlouho jsem na křížek s podzimním zátiším koukal. Když jsem se dokochal, zjistil jsem, že člobrdici mám dávno po svém boku. Také se kochala a vůbec nikam nespěchala. A ségruše? Myslím, že celou dobu, co jsem si prohlížel křížek, spokojeně baštila výborná jablíčka, která byla všude, kam očadlo dohlédlo.