Přeskočit na hlavní obsah

Přírodní park Pod Štědrým I.

 

 Už je zima, už je mráz a já mám takovou radost, že jí musím dát najevo celému světu. Sotva jsem ráno vstal, přemlouval jsem člobrdici k výletu. A pochodil jsem. Tentokrát jsem měl v plánu obrazit všechna má oblíbená místečka v přírodním parku Pod Štědrým.

 Vyběhl jsem ze zahrady rovnou přímo za famfrňákem. Přesvištěl jsem přes pole a v mžiku jsem byl u kazatelny. To je takový můj záchytný bod. Odtud už na pole nenarazím. Od kazatelny mi chybí jen přeběhnout louku a pak hurá do lesa.

 Prozkoumal jsem kazatelnu, porozhlédnul se po okolí a vydal se dál. Chvostem jsem si vrtěl do kroku a tlapky mne nesly stále za famfrňákem do hlubokého lesa. Než jsem se nadál, vstoupil jsem do přírodního parku Pod Štědrým.

 Sotva jsem do lesa strčil famfrňák, ušadla zaslechla zvuk pily. Pořádně jsem se zaposlouchal, odkud zvuk vychází a vydal se zpevněnou lesní cestou z kopečka, co nejdál od něj. Tlapka střídala tlapku a mne se tlapkalo, jedna radost. Minul jsem posed, jeden z posledních posedů co znám, odbočil jsem doleva a stále po zpevněné cestě tlapkal vstříc novému dobrodružství.

 Tlapkal jsem hlubokým lesem plným jehličnatých stromů. Z dálky jsem slyšel pilu, zblízka zvuk jemného větříku, který mne doprovázel. Minul jsem pidi rybníček a než jsem se nadál, už jsem tlapkal mezi mladými hustými stromky.

 Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Kolem obrovské kazatelny jsem protlapkal rovně a na další křižovatce jsem se vydal sotva znatelnou lesní cestou doprava. Tlapkal jsem z mírného kopečka a než jsem se nadál, lesní cesta se změnila v krásnou pěšinku. Obtlapkal jsem Alvareze, místní kámen, který už sundal ze sedla několik cyklistů, a mířil přímo k rybníku. Když jsem k němu dotlapkal, čekalo mne překvapení.

 Můj neoblíbenější rybník u domova, který je vždy plný čisté vodičky a vybízí ke koumání, je nyní bez vodičky. Ani kámošky kachny, které na místě v létě potkávám, tu nejsou. A já jdu takovou štreku, abych s nimi poštěkal. Takový šlendrián.

 Usoudil jsem, že rybník nemusím obíhat celý a vydal se pěšinkou přes hráz. Zkontroloval jsem křížek v bažině, napil se z potůčku, který snad co nevidět Velký Přebudovský rybník opět naplní a s větrem o závod jsem šel lítat po louce.

 Mezi loukou a lesem jsem zkontroloval všechny domečky hmyzáků. Je jich tu tolik, že zapamatovat si kdo v nich bydlí, to je nadpsí výkon. K mému překvapení jsem zjistil, že už všichni spí. Nebo zatím, přeci jen, je ještě ráno. Kdo ví, třeba ještě letos vylezou. A jestli ne, tak se uvidíme na jaře. Spánek je důležitý a na poštěk bude ještě času dost.