Přeskočit na hlavní obsah

Studánka Na Samotách

 

 Když počasí vypadá všelijak a vy víte, že se musíte jít proběhnout, vyberete si blízký cíl. Stejně tak jsem to vyštěkl já a brzy ráno jsem se vydal ke studánce, kterou jsem hledal dle pokynů místní strarousedlice. Poslala mne na Samoty, na úplný začátek přírodního parku Pod Štědrým.

 Venku byla mlha, že by se dala krájet. Sotva jsem vystrčil famfrňák ze dveří, myslel jsem, že jsem v jogurtu. Všude bylo bílo a nebylo vidět na metr. Kebule mi říkala, že bych měl zůstat doma. Jenže poručte tlapkám a neposednému kožichu. Nakonec jsem přesvědčil člobrdici a vyběhl vstříc novému dobrodružství. To se ví, i ségruši jsem přizval.

 Sotva jsem vtlapkal do jogurtu, byl jsem k nezastavení. Lítal jsem od dveří k brance a od branky ke dveřím a nemohl se dočkat člobrdice, která se vypravovala, jako bychom tlapkali na severní pól. Jen jsem vyběhl z branky, letěl jsem kupředu, co mi tlapky dovolily. Ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli, chvost se vrtěl radostí a tlapky pobíhaly, jen se za nimi prášilo.

 Zrovna jsem se vracel k člobrdici, když jsem zvedl famfrňák k nebi a pořádně zavětřil. Do famfrňáku mi vletěl studený vlhký vzduch z mlhy a já se rozpčíkal, jako snad ještě nikdy. S každým pčíkem se mi rozechvělo celé mé já. Zpovzdálí jsem zaslechl hlásek člobrdice, jak mne volá hláskem tak tichým, že mi bylo jasné, že jsem jí pořádně vyděsil.

 Jen co mi to famfrňák dovolil, už jsem letěl k člobrdici. Ňufnul jsem do ní na pozdrav a uklidnění, že se nic neděje a pokračoval v cestě za studánkou, ukrytou před zraky všech, kteří o ní nevědí.

 Přesvištěl jsem přes pole a v mžiku jsem byl na louce. Tady už mlha nebyla tak nízko, takže jsem byl i vidět. Chystal jsem se zkontrolovat skruže, zda v nich opět není uvízlý někdo z místních kámošů, když v tu chvíli se z mlhy vyřítila ségruše a nedala jinak, než že se se mnou proběhne. Jako správný gentleman jsem se nenechal dlouho vybízet a v mžiku jsem se ségruší po boku svištěl po louce, co mi tlapky dovolily.

 Než jsem se nadál, už jsem byl na Samotách. Ségruše byla k nezastavení a člobrdice mrňousek za mnou. Mlha, se na chvíli úplně rozplynula a vykouklo sluníčko. Krásně prosvítalo skrz vysoké jehličnany a dodávalo místu zvláštní atmosféru.

 Listí z opadaných stromů mi šustělo pod tlapami. Větve opadaných stromů rozrážely sluneční svit a starý rybník sváděl k prozkoumání. To jsem si protentokrát odpustil. Těšil jsem se ke studánce, kterou už hodně dlouho nikdo neviděl.

 Od starého rybníka jsem tlapkal stále za famfrňákem. Po pravé tlapce jsem měl zorané pole, po tlapce levé nejdříve starý rybník, poté krásnou chaloupku. Vzpomněl jsem si na slova starousedlice a vydal se doleva podél chaloupky. Přeskočil jsem potůček a v mžiku jsem stál na trávě a propadal se do bahýnka. To se mi vůbec nelíbilo, tak jsem opatrnými krůčky pokračoval kupředu.

 Příroda kolem mne se úplně proměnila. Tatam byla civilizace, nyní jsem byl uprostřed džungle plné trávy, maliní a keřů. Po pravé tlapce jsem viděl rybník, po levé čím dál tím vyšší trávu. Už jsem byl skoro na pěšince, kterou jsem z dálky viděl, když v tu se ozvalo mlaskání a čvachtání a já se tak lekl, že jsem vyskočil a najednou jsem stál před malou dřevěnou chaloupkou schovanou ve vysoké trávě.

 Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl vysmátou ségruši, která měla očadla plná rarášků. V tu chvíli mi doštěklo, co mne to tak vyděsilo. Byla to ségruše, která místo opatrného postupu zvolila úprk přes bažinu.

 Než jsem se nadál, už u mne byla člobrdice a chaloupku otevřela. Nyní jsem měl jistotu, že jsem opravdu nalezl můj cíl. Objevil jsem studánku většině lidí již dávno zapomenutou. K mému překvapení byla i plná čisté vodičky. Až na pár osminohých kámošů a možná i myšek na místo opravdu dlouho nikdo nezavítal.