Přeskočit na hlavní obsah

Žinkovský templ

 Dnes vám štěknu o Žinkovském templu, který najdete v hlubokých lesích nyní nádherně vybarvených ve všech barvách podzimu.

 Tlapkal jsem hlubokým lesem nedaleko Žinkov. Cesta mi šla krásně od tlapek a já si užíval každou minutu této procházky. Nejdříve jsem tlapkal po buky, které následně nahradily všechny druhy jehličnatých stromů. Ty jsem však brzy nechal za chvostem a už jsem tlapkal pouze nádherně zbarvenou bučinou.

 Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem na místo, kde se teprve o slovo brzy přihlásí malé stromky. Ještě nedávno tu rostly vysoké smrky, ale nyní po nich není ani památky. Zato cesta, která tu kdysi mezi nimi vedla a nebylo snadné ji najít, je nyní krásně vidět. Vydal jsem se po ní doprava do prudkého kopce.

 Člobrdici, která mne k Žinkovskému templu doprovázela, se touto cestou moc dobře netlapkalo. Co chvilku jí podjely nohy, nebo se zamotala do maliní. Bylo znát, že se jí ulevilo ve chvíli, kdy se prodrala mezi několika rozčepýřenými stromky a ocitla se na krásné kamínkové cestě.

 Po kamínkové cestě už se mi i člobrdici tlapkalo jedna radost. Cesta mne vedla stále do kopečka. Po levé tlapce se mi naskytl krásný výhled do hlubokého lesa. Přes turistický přístřešek jsem zmerčil lesní školku, kde už nejsou žádné pidistromky, ale pořádné stromy, které budou chtít školku v brzké době opustit.

 Když jsem se dokochal výhledem do útrob lesa, dal jsem se opět do pohybu. Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine a užíval si klid, který na místě panoval. Ušadla poslouchala zpěv ptáčků a famfrňák se nemohl nabažit vůně lesa.

 Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal. Les po levé tlapce se měnil a najednou jsem byl v hustém lese. Cesta, po které jsem tlapkal, se začala klikatit. Kolem cesty začaly přibývat balvany a pařezy. Les se tak změnil, že jsem ho skoro ani nepoznával. Vše jsem si musel důkladně prohlédnout a to nebyla žádná legranda.

 Tolik zajímavých místeček bylo všude kolem mne, že jsem se soustředil pouze na ně. Tlapkal jsem jednou doleva, jednou doprava a člobrdice nestačila valit očadla. Jak jsem si tak pobíhal přes cestu a všímal si pouze nejbližšího okolí, úplně jsem přehlédl Žinkovský temp, který byl na konci cesty, přímo přede mou.

 Ani nevíte, jak jsem se lekl. Po rychlém vzpamatování jsem vyrazil kupředu. Tlapka střídala tlapku. Po pár skocích jsem už byl přímo u templu. Žinkovský templ je hodně zajímavé místo. Všude kolem něj je hluboký les. Přitom kdysi prý byla z templu úžasná vyhlídka do okolí a na blízké Žinkovy. Nyní je od templu vidět pouze nejbližší les. Zato je tu však slyšet nádherný zpěv ptáčků, kteří tady bydlí.