Přeskočit na hlavní obsah

Zřícenina hradu Třemšín

 

 Dnes vám štěknu o tom, jak jsem se vydal pomoc člobrdici najít pamětní desku na zříceninu hradu Třemšín.

 Vrch Křemel jsem měl za chvostem a tlapkal jsem kupředu sotva znatelnou pěšinkou schovanou v lese směr Třemšín. Po levé tlapce jsem měl oplocenku, po tlapce pravé vysoké smrky. Tlapkal jsem přímo za famfrňákem a těšil se na chvíli, kdy se budu moci proběhnout po mé oblíbené zřícenině.

 Les přede mnou se otevřel a já nestačil valit očadla. Kdykoli jsem na Třemšíně byl, nikdy jsem ho neviděl v celé jeho kráse. To až s opadaným listím je vidět v celé jeho majestátnosti. Navíc je třeba přitlapkat na místo od Křemelu, jinak o tuto podívanou přijdete. Vím, od Křemelu na Třemšín vede nejhorší cesta, kterou jde člobrdice místy po čtyřech. Také vím, že pěšinka je v terénu sotva znatelná, ale radost ze zdolání je pak ohromná.

 Vyběhl jsem na Třemšín a na nejbližších hradbách čekal na člobrdici. Ségruše, která mne s člobrdicí doprovázela, všechny hradby v okolí zkoumala místo mne. Já raději sledoval člobrdici, protože tato cesta je opravdu nebezpečná.  Sotva se i člobrdice dostala na hradby, mohlo se jít hledat.

 Od kamenných schodů, které zakončují nebezpečnou pěšinku, jsem se vydal po hradbách doprava. Po pravé tlapce jsem měl prudký sráz plný kamení, po levé tlapce strmý kopec, na který se vypravím později. Opatrně jsem tlapkal po hradbách a dával pozor, kam šlapu. Očadla si prohlížela okolí a hledala pamětní desku, která byla dnešním cílem.

 Tlapkal jsem stále kupředu a byl opatrnější než opatrný. I ségruše šla způsobně. Už už jsem byl skoro u majestátního stromu, jediného u hradby, po které jsem šel, když jsem zmerčil, jak jde člobrdice k zemi. Podjely jí nohy po kořeni schovaném pod spadaným listím. Naštěstí se hned zvedla a mohlo se pokračovat.

 Od této chvíle jsem tlapkal ještě pomaleji. Jako správný parťák jsem sledoval nejen ségruši, ale i člobrdci a dával si pozor, kudy tlapkám. Hradby přede mnou začaly pomalu klesat. Kameny pod tlapkami se začaly hýbat a vydávat strašidelné zvuky. Ani nevíte, jak jsem byl rád, když jsem se opět ocitl na pevné zemi.

 Nyní jsem stál pod hradbami, které vedou napříč Třemšínem. Tuším, že po hradbách projde většina tuláků, kteří se na Třemšín vydají. Z místa, kde jsem stál, však hradby vypadaly větší a hezčí. Prohlížel jsem si kámen po kameni a stále hledal kámen. Ani zde jsem jej však nenašel.

 Vyběhl jsem na hradby, přeběhl známou pěšinku a vydal jsem se zkoumat hradby z druhé strany Třemšína. K mému překvapení tu bylo více zdí, ale také tu byl podstatně větší sráz. Listí pod tlapami klouzalo a já byl rád, když jsem stanul na vyhlídce nad pěšinkou, po které jsem na Třemšín dotlapkal. K mému překvapení ani zde jsem desku nenašel.

 Vydal jsem se proto do útrob Třemšína. Oběhl jsem zídky na vrcholu a po desce stále ani památky. Už jsem nevěděl, kde by mohla být. Dokonce jsem si začal myslet, že si člobrdice dnešní cíl vymyslela a cedulka na místě vůbec není.

 Jak jsem tak prozkoumával vrch Třemšín na místech mne tak dobře známých, štěklo mi v kebuli, že jsem ještě neprozkoumal nyní levou část pěšinky vedoucí napříč Třemšínem. Vydal jsem se přímo za famfrňákem, prozkoumal od cesty jednu malou zídku a než jsem se nadál, už jsem stál na pěšince a přemýšlel, jak se dostanu dolu.

 Prosvištěl jsem několika pěšinkami, ale po žádné jsem se dolů neodvážil. Tlapkal jsem hlubokým listím a riskovat, že uklouznu, se mi nechtělo. Vrátil jsem se proto na pěšinku a zeď jsem prohlížel shora. K mému překvapení očadla zmerčila to, co hledala. Uprostřed zídky viděla pamětní kámen, který člobrdice chtěla najít.

 Musím vám štěknout, že mne hodně mrzelo, že jsem se k desce nedostal. Kam se však nedostanu na podzim, podívám se na jaře nebo v létě. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem si mohl prohlédnout zříceninu hradu v celé její kráse. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych byl na místě sám. Navíc v barvách podzimu je opravdu nádherná.

 Co bych vzkázal člobrdům, kteří by se na zříceninu hradu Třemšín rádi vydali co nejdříve? Nespoléhejte jen na kvalitní obuv a kvalitní oblečení a buďte hodně opatrní. Pohyb po hradbách, byť se to nezdá, může být nebezpečný. Jenom dobré boty vás nezachrání.