Přeskočit na hlavní obsah

Dopadová plocha Jordán

 

 Že jsem se zúčastnil Happy Dog Treku, to všichni moc dobře víte. Dnes se s vámi podělím o trasu, kterou jsem tlapkal. Štěknu vám jí tak, jak mi šla od tlapek. Vám však doporučím vydat se v protisměru. Budete stoupat plynule a vyhnete se prudkému stoupání.

 Sotva jsem v Dolní Kvani vyskočil z auta, vydal jsem se první cestou do lesa. Po zeleném značení Dobrotivskou cestou jsem tlapkal hlouběji a hlouběji do lesa. Netrvalo dlouho a objevil jsem měkoučkou lesní cestu. To se ví, seběhl jsem z asfaltky a už jsem pelášil vstříc novému dobrodružství.

 Svištěl jsem tak rychle, až mi jehličí odlétalo od tlapek. Cesta mne vedla stále do kopce. Mně se tlapkalo, jedna radost, zato člobrdici to moc nešlo. Jako by zapomněla, že se jde na čas. Ale díky pomalému tempu člobrdice jsem měl tolik času na zkoumání. To se ví, musel jsem jej patřičně využít.

 Zkoumal jsem okolí cestou necestou. Zjistil jsem, že chvilku jsem tlapkal silnicí s názvem V Krtkovém. Poté jsem však na chvilku sešel, ale stále jsem byl na zelené. Netrvalo dlouho, a byl jsem na zpět. Nejen název silnice mne zaujal. Potkal jsem i člobrdy, kteří stavěli oplocenku. Jeden povídal člobrdici, že je prý lepší mne šatit než živit. To se ví, člobrdice se jen smála, ale mně to kebule nebrala. Chtěl jsem se jít člobrdy přeptat z blízka, jak to myslel, ale člobrdice mi to zakázala.

 Nic jsem se nedozvěděl, tak jsem pokračoval kupředu, přímo za famfrňákem. Už jsem si pomalu začal myslet, že stoupání končí. To bylo zrovna ve chvíli, kdy jsem tlapkal chvilku po rovince. K mému překvapení však končila měkoučká lesní cesta a napojovala se zpět na cestu asfaltovou. Jakmile lesní cesta skončila, skončila i rovinka.

 Už jsem opět svištěl do kopečka. Minul jsem studánku Pod Hranicí a pokračoval stále kupředu. Studánka je schovaná v hustém porostu, kam já nesmím. Proto jsem jí nenavštívil. Ale jednou, až stromky povyrostou, tak se k ní vydám.

 Kopeček, do kterého jsem tlapkal, byl čím dál tím prudší. Člobrdice, která do téhle chvíle šla pomaleji než pomalu, ještě zpomalila. Každou chvilku se zastavila a rozhlížela se kolem. Musím přiznat, že se jí ani nedivím. I já jsem cestou odpočíval. O to větší radost jsem měl, když jsem konečně přitlapkal na rozcestí K Letišti. Odtud už to byla jiná.

 Odbočil jsem doprava a tlapkal přímo za famfrňákem. Minul jsem ceduli, na které bylo napsáno „Cílová dopadová plocha, vstup zakázán, životu nebezpečno“. Kebulí se mi honilo, proč turistickou trasu vedou tímto územím, ale na nic jsem nepřišel. S člobrdicí po boku jsem se tak vydal do zakázaného území, kam je dle slov člobrdů vstup povolen. Že tomu úplně nerozumíte? Tak to je nás víc. Ale kebuli si s tím nelámejte. Pokud prý budete pouze na turisticky značené cestě, nic se vám prý stát nemůže.

 Jen chvilku jsem tlapkal zakázaným územím, když se les kolem mne úplně změnil. Ta tam byly pouze jehličnaté stromy. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly stromy všech druhů a velikostí. Podél cesty rostla tráva, doplněná kapradím a vřesem. Co na tom, že kapradí bylo hnědé a vřes omrzlý. Byla to opravdu luxusní podívaná.

 Cesta, po které jsem tlapkal, začala pomalu klesat. Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem k Parmově nádržce. To vám musím štěknout, tady se mi opravdu moc líbilo. Za nádržkou rostly malé stromky, které chránily stromky vzrostlé. Voda v nádržce už byla zmrzlá, jen z přepadu trošku odtékala. Vedle nádrže jsem objevil ohniště a posezení z klád.

 Po malém občerstvení jsem se vydal zpět na cestu. Přetlapkal jsem potok, prosvištěl několik zatáček a v mžiku jsem byl v místě, kde rostla bříza na bříze. Byl jsem v nádherném březovém háji, který znám jenom z vyprávění. Pod břízami byla zmrzlá tráva a kapradí. Tady jsem se proběhnout nesměl. I když to bylo hodně těžké, stále jsem byl na cestě.

 Březový háj jsem nechal za chvostem. Prosvištěl jsem několik zatáček a už jsem byl u prvního bunkru. To se ví, prozkoumal jsem ho jenom z venku. Co kdyby uvnitř někdo byl? Od bunkru jsem se rozhlédl po vřesovišti a pokračoval po cestě dál.

 O mrňousek dál za bunkrem jsem objevil další bunkr. Podle stop do něj chodí spousta člobrdů. Na bunkru je vidět, že se na něm podepsal čas. To by mi ani nevadilo, ale kebulína mi nebrala, proč i člobrdové musejí dávat na odiv svou přítomnost. Čas je s námi vždy a všude, ale že by místní kámoši ocenili zbytky banánů, mandarinek a plechovky od piva, to si nemyslím.

 S kebulí plnou myšlenek a smíšenými pocity jsem místo opustil. Zavrtěl jsem chvostem bunkru na rozloučenou a vydal se cestou dál. Netrvalo dlouho a byl jsem na rozcestí Dlouhý vrch, rozcestí. Odtud jsem pokračoval dále po červené, rovně přímo za famfrňákem  a bunkrem za chvostem.

 Od rozcestí jsem se vydal po zmrzlé lesní cestě. Co chvilku jsem obíhal led, který se na cestě vytvořil. Asi tak v půli kopce jsem objevil lavičku. Člobrdice mi řekla, že jsem na vyhlídce Pod Jordánem. Abych pravdu štěkl, myslel jsem si to. Viděl jsem totiž bunkr na druhém kopci, který mi přišel hodně povědomý. A ušislyšně i člobrdici, protože jsem slyšel, jak říkala, že doufá, že to tak není. Že do dalšího kopce se jí stoupat nechce.

 Po prohlídnutí vřesoviště s mladými břízami jsem se vydal dál do kopce, abych se po chvíli mohl vydat na chvíli z kopce. Netrvalo dlouho a dorazil jsem na rozcestí. Zabočil jsem doleva a opustil tak červené turistické značení.

 Chvilku jsem tlapkal z kopečka, když jsem v lese vedle cesty objevil kříž. Nebyl to však obyčejný kříž. Byl to kříž s pomníčkem pro letce, kteří tu v roce 1992 zahynuli při výkonu služby. Chvilku jsem tu postál a vypravil se dál. Přeci jen, závod je závod.

 Mrňousek za křížkem jsem opět začal stoupat do kopce. Když jsem myslel, že půjdu cestou nejmenšího odporu, zavolala mne člobrdice zpět a já stoupal do dalšího prudkého kopečka. Čím výše jsem byl, tím více foukal vítr. Na člobrdici bylo vidět, že jí elán přechází. Když si však začala prohlížet vřesoviště a koukat do dáli, začala se usmívat. To bylo jasné znamení toho, že se jí na místě líbí.

 Po kochání se vyhlídkou do dáli opravdu daleké a prohlídce vřesoviště, jsem konečně stanul na Houpáku. Na mne tak dobře známém bunkru, na kterém jsem v létě s člobrdicí svačil a užíval si vyhlídky. Tentokrát jsem na bunkru neposvačil. Byl jsem rád, že jsem rozhlédl. Sotva jsem totiž na bunkr vystoupal, začal jsem se bát o ušadla. Foukalo tu tak, že jsem se bál, že mi uletí. Naštěstí jsem mohl bunkr v mžiku opustit a pokračovat ve výletování.

 Seběhl jsem z kopečka k dalšímu bunkru, který snadno minete, pokud o něm nevíte. Člobrdice udělala pár fotek a s větrem o závod jsem svištěl z kopečka. Tak moc jsem se těšil k bunkru na kraji lesa, že jsem ani člobrdici nesledoval. K mému překvapení mi byla v patách. Sice měla obličej ošlehaný větrem, ale i tak byla k poznání.

 Bunkr na kraji dopadové plochy Jordán jsem zběžně prohlédl a v mžiku zaplul do lesa. Tady už na mne větřík nemohl. V lese už mi bylo fajn a mohl jsem zvolnit tempo. Ostatně 10 kilometrů jsem měl dávno v tlapkách a čas byl ukončen. Nyní jsem mohl vyrazit, jak říká člobrdice, na pohodu.

 Odtud se mi tlapkalo, jedna radost. Nejen, že do kopečka už jsem nemusel. Tlapkal jsem stále z kopečka a rozhlížel se kolem sebe. Čas už mne nepálil, větřík na mne nefoukal a i člobrdice pomalu rozmrzala. Přesvištěl jsem přes letiště a než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí U Bílého křížku. Nechal jsem se zvěčnit u opravdu bílého křížku, zabočil jsem doleva a nyní již těsně vedle člobrdice vyrazil doleva, po modře značené turistické trase až k autu.

 Od křížku mne čekala ta nejnáročnější část cesty. Ne však náročná fyzicky, ale náročná na poslušnost. Odtud jsem musel jít člobrdici u nohy, protože po cestě drandilo jedno auto za druhým. Byť je sem zákaz vjezdu, prosvištělo kolem mne tolik aut, že bych nespočítal.

 Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal. Poslední dva kilometry od rozcestí, mi přišly jako věčnost. Ani nevíte, jak moc jsem byl rád, když jsem hupsnul do auta, zavřel očadla a usnul. Probudil jsem se až doma. To bylo bájo. Sotva jsem vyskočil z auta, už jsem přemýšlel, kam asi vyrazím příště. Musím vybrat místo, kde opravdu auta nejezdí. Tam mi bude fajn. 


Trasu celého výletu naleznete zde: https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=13.8590511&y=49.7409022&z=13&dim=5fc64d66d8b4f27287e34a4a