Přeskočit na hlavní obsah

Kostel Povýšení sv. Kříže s varhany Jakuba Jana Ryby

 

 Vánoce se kvapem blíží, tak jsem se s člobrdicí dohodl, že se vypravím po stopách Jakuba Jana Ryby. Jeho Českou mši vánoční si můžete poslechnout na mnoha místech, ale varhany, na které hrál, ty si můžete poslechnout pouze v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. To se ví, do kostela já nesmím, ale člobrdice si přinesla tak nevšední zážitek, že vám jej musím štěknout.

 O kostele Povýšení svatého Kříže jsem vám již v létě štěkal. Jenže to jsem jej navštívil pouze z venku. Jinak byl zavřený, pouze přes dveře se do něj dalo nahlédnout. Tentokrát však do kostela vyrazila člobrdice sama a pod odborným výkladem si jeho návštěvu opravdu užila.

 Sotva prý do kostela vstoupila a dveře se za ní zavřely, měla zvláštní pocit. Prý jako by z ní všechno spadlo. Na místě byl absolutní klid a takový pocit bezpečí, jaký na místě vnímala, prý na moc místech nezažila.

 Pomalu kostelem procházela a všímala si všech velkých i malých detailů, které jej utvářejí. Po pravé i levé straně si prohlížela křížovou cestu a mířila přímo k hlavnímu oltáři. Tak velký a zdobený oltář, to se dnes vidí málokdy. To vám mohu odštěknout i já, protože oltářů už jsem viděl, no jéje.

 Než člobrdice k oltáři došla, minula zdobenou křtitelnici u jednoho z menších kostelních oltářů. U té se prý musela zastavit. Něco jí na křtitelnici nesedělo. Po detailním zkoumání si všimla nožek, na kterých křtitelnice stojí. Prý měly kopýtka. Teda kopýtka v kostele, to mi nejde do kebule. Ale když to člobrdice říká, tak to tak bude.

 Sotva si křtitelnici a oltáře prohlédla, pomalu mířila k hlavnímu zdobenému oltáři. Už už prý málem byla u něj, když se stěny rozestoupily a ukázaly se další dva oltáře. Prý o mrňousek větší než byly boční oltáře, ale o poznání menší než hlavní oltář.

 Člobrdice se nemohla rozhodnout, kam se vydat dříve. Prý ani neví proč, ale nohy jí zanesly k oltáři po levé straně. Než však k němu došla, na zemi objevila zvláštní obraz. Byl vylit do litinové desky a vypadal jako lebka. Pán, který jí cestou provázel, jí pověděl, že pod obrazem se ukrývá stará krypta, do které se kdysi dávno pohřbívali faráři z místního kostelíka. I litinová deska sama pochází z místních hutí.

 Když měla člobrdice vchod do krypty prohlédnutý, zaujala jí obrovská kamenná křtitelnice. Ta prý pochází z 14. století. Dokonce se prý z kostela dostala ven a následně byla do kostela navrácená. Kolik člobrdů s křtitelnicí pohnulo, na to se člobrdice nezeptala. Když jsem však viděl fotky, musela to být pořádná dřina.

 Po prohlídce křtitelnice si ještě prohlédla oltář a vydala se na průzkum hlavního oltáře. To se ví, moc blízko k němu nešla. Zůstala stát v místech, kam se může vypravit každý smrtelník, jež do kostelíku zavítá. Na místo pro pana faráře samozřejmě nevstoupila. Ne, že by jí to někdo zakázal, ale moc dobře ví, že tam se nechodí.

 Pán, který člobrdici provázel a o kostelíku jí vyprávěl, člobrdici posadil a nechal jí v klidu prohlédnout si detaily kostela a porozjímat. Když člobrdice klidně seděla a rozjímala, ozvaly se varhany. Pán, který člobrdici kostelíkem provázel, se vzdálil a na varhany, na které hrával Jakub Jan Ryba, zahrál Českou mši vánoční. To byl pro člobrdici ten nejkrásnější zážitek z prohlídky celého kostela. Nejen že zvuk varhan vytvořil v kostele úplně jinou atmosféru, ještě to byl koncert pouze pro člobrdici, která si jej opravdu užila.

 Po koncertě měla tu možnost prohlédnout si varhany a kostel z výšky. Musím vám štěknout, ukázka hry na varhany a fotky varhan samotných mne donutily se zamyslet. Ten, kdo na tento hudební nástroj hraje, musí být opravdu umělec. Tolik čudlíků, páček a pedálů musí zvládnout ovládat, že to určitě není vůbec žádná sranda.

 Přátelé a kamarádi, pevně věřím, že i přes mou nepřítomnost na místě, jsem vás kostelíkem Povýšení sv. Kříže provedl tak, jak jste zvyklí. Když budete mít cestu do Rožmitálu pod Třemšínem, budete mít chuť a čas, určitě se do kostelíka zastavte. Možná si jej budete moci prohlédnout přes kovovou mříž, možná přijdete v době mše. Pevně však věřím, že se vám kostelík zalíbí, stejně jako se zalíbil člobrdici.

 Když budete chtít slyšet koncert místních varhan, zastavte se na mši. Psí parťapky nechte doma hezky v teplíčku a sami se vydejte za neopakovatelným zážitkem, který se vám nabízí. Nebo pokud budete chtít zažít komorní koncert a bude vás větší skupinka, můžete se domluvit s místním panem varhaníkem na soukromém koncertu.