Někdy se vypravím na místo, které
se vám poštěstí vidět jen několik málo dní z celých dlouhých let. Ptáte
se, jak je toto možné? No přeci tak, že ubyde voda a vykouknou stavby dávno
zapomenuté. K jedné takové stavbě jsem se s člobrdicí vypravil.
Sotva jsem vyskočil z auta,
byl jsem k nezastavení. Tlapkal jsem asfaltovou cestou stále za famfrňákem
z táhlého kopce. Minul jsem statek, prosvištěl jsem chatovou osadou a než
jsem se nadál, už jsem stál v místech, které je za normálních okolností
pod vodou.
Prosvištěl jsem přes písek a už
jsem se brodil bahýnkem. Vodička, kterou jsem zmerčil, mne lákala jako magnet. Už
jsem si myslel, že udělám jen pár kroků a budu u vodičky, když v tom jsem
se ocitl na místě, které z dálky nebylo vidět.
Stál jsem na kamenné zdi. Přímo pode
mnou tekla proudem spousta vodičky a já se k ní nemohl dostat. Jak jsem se
rozhlížel kolem sebe, nestačil jsem valit očadla. Po pravé tlapce kamenná
zídka, na které jsem stál, pokračovala a dokonce v několika patrech. Po
tlapce levé, za ostrůvkem se stromkem, očadla zmerčila hodně starou, rozpadlou
stavbu. Věděl jsem, že cestou, kterou jsem si vybral, se k vodičce
nedostanu. Stavba mne však přitahovala jako pořádný steak a mne nezbylo nic
jiného, než jít stavbu s velkou zvědavostí prozkoumat.
Kopnul jsem do vrtule a už jsem
svištěl k ostrůvku. Bahýnko mi létalo od tlapek, chvost se vrtěl radostí a
já svištěl s větrem o závod k dávno zapomenuté stavbě. Čím blíže u
ostrůvku jsem byl, tím hůře se mi běželo. Vlastně už jsem ani neběžel, brodil
jsem se po kolena v bahýnku. Kebulí mi proletěla myšlenka, že jsem tomu
zase dal. Již pomalu a rozvážně jsem se vydal k člobrdici, která šla po
písku.
Netrvalo dlouho a byl jsem na
písku u člobrdice. Opět jsem mohl kopnout do vrtule a svištět s větrem o
závod. Po pár krocích a spoustě skocích jsem stál na další kamenné zídce. Pode
mnou byla spousta zdí, přímo přede mnou jez, přes který tekly proudy vody.
Jak jsem se tak na místě kochal a
poslouchal zurčení řeky, vůbec jsem si nevšiml, že už je vedle mne člobrdice.
Kdy ta ke mne přišla, to mi bylo záhadou. Byl jsem však moc rád, že si místo,
které jsem objevil, mohu užívat po jejím boku.
Když jsem se dokochal, vydal jsem
se na průzkum. Opatrně, co tlapka tlapku mine, jsem vystoupal po betonových
schodech, aby zjistil, že nikam nevedou. Prohlédl jsem si zídku, po které jsem
přitlapkal a přes ostrůvek se stromkem jsem se vydal dolů, prozkoumat další
zídky. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že stojím na betonu, ve
kterém je díra a pode mnou je spousta mokrého bahýnka. Tady se mi vůbec
nelíbilo. Opět jsem kopnul do vrtule a tlapkal o kousek dál.
Opět jsem stál na zídce,
tentokrát již bez děr a kochal jsem se pohledem na řeku přede mnou. Koukal jsem
na místa, kde se voda musela rozhodnout, kudy poteče. Poslouchal jsem, jak hučí
a pozoroval člobrdici, která byla všude, kam se jen dostat mohla. Bylo vidět,
že tohle místo se jí opravdu líbí.
Bylo až zvláštní vidět člobrdici
na tomto místě. Obvykle jsem to já, kdo důkladně prozkoumává objevené místo píď
po pídi. Dnes však bylo všechno jinak. Dnes to byla člobrdice, která detailně
prozkoumávala objevené místo, a já se kochal a kochal. Musím vám štěknout, že i
to kochání má něco do sebe.
Nemám tušení, zda voda
v místech ještě klesne a nevím, zda se na místo stihnu do jara ještě
vypravit. Co však vím jistě je, že v létě bude jez i bývalá elektrárna pod
vodou, která smyje všechny stopy po mé i člobrdičině přítomnosti.
