Přeskočit na hlavní obsah

Podbrdské muzeum

 

 Třetí adventní neděle je za námi a já stále putuji po stopách Jakuba Jana Ryby. Dnes vás zavedu do Podbrdského muzea, kde se dozvíte nejen spoustu věcí o tom, jak se na Podbrdsku žilo, ale dozvíte se i mnoho informací o skladateli České mše vánoční, Jakubu Janu Rybovi.

  Co vám musím štěknout hned na začátku příběhu je, že do muzea se s člobrdy nevypravíte. Co byste tam také chtěli dělat? Přeci jen je lepší vyslat na průzkum člobrdy samotné, pořádně si odpočinout a nabrat síly. Poté už jen vytáhněte člobrdy do Brd nebo Rožmitálu na místa, o kterých se v muzeu dozvěděli spoustu zajímavých informací. Stejně tak jsem to udělal já a nemohu si tento postup vynachválit.

 Snad vám štěknu vše přesně tak, jak by si člobrdice přála. Jí samotnou Podbrdské muzeum opravdu překvapilo. Chystala se do něj již dlouho, ale nikdy by jí nenapadlo, že to bude takový zážitek.

 Sotva se za člobrdicí zavřely vchodové dveře muzea, už se k ní dostavila zvědavost. Jakpak by také ne. Stála ve velké hale naproti pokladně a nevěděla kudy kam. Měla tolik možností kam se vypravit, že nevěděla kde začít. To se ví, už jsem jí naučil, že se chodí podle mého. Takže když občas člobrdici vyšlu na průzkum, měl bych jí asi připravit i přesný postup, jak místo důkladně prozkoumat. Naštěstí se člobrdice ujala paní od pokladny a doprovodila jí do druhého patra, které je věnováno pouze skladateli Jakubu Janu Rybovi a době, ve které žil.

 Ve druhém patře už byla člobrdice ve svém živlu. Nejen, že v příjemném přítmí pomalu procházela kolem chytrých tabulí a poslouchala skladby, která pan Ryba a jeho současníci složili. Dokonce se podívala i na video, které pojednává nejen o napoleonských válkách, ale celkově o době, kdy skladatel a učitel Jakub Jan Ryba žil. Odtud šla po stopách, které jí vedly správným směrem. Tedy rovnou za famfrňákem.

 Stopy jí zavedly od skladatelovi podobizny nejen k vitrínám s notami a hudebními nástroji. Zavedly jí i do modrého salonku a následně do školy. To jste věděli, že ve škole člobrdové používali trestátka? Naštěstí už je to dávno.  Před učebnou si jedno takové trestátko můžete prohlédnout. Stejně jako tabulku, na kterou žáci psali.

 Cestou ze školy si člobrdice prohlédla další hudební nástroje včetně obrazu rožmitálských varhan, různé knihy a texty ve vitrínách. Dokonce si přečetla mnoho o životě Jakuba Jana Ryby a jeho rodině. U východu jí pak čekaly podobizny skladatelových dětí a informace o místě, kde pan Ryba zemřel.

 Když měla druhé patro prozkoumané a informace v kebuli, vypravila se člobrdice o patro níž. První patro pojednává o životě na Podbrdsku. Tady se člobrdice dozvěděla o místním cvokařském řemesle, dozvěděla se něco o výrobě krup i kolomazi. Zjistila, jak se kdysi dávno člobrdové na Podbrdsku živili, kde pracovali a čím si přivydělávali. Dočetla se i o dědkovi, ke kterému člobrdí předkové sedali za dlouhých zimních večerů. Jakého dědka měla člobrdice na mysli, to vám neproštěknu. Ale při návštěvě muzea se to dozvíte a budete hodně překvapeni. Stejně jako jsem byl překvapen já, když jsem zjistil, že na Podbrdsku ve světničkách člobrdové opracovávali dřevo a dřevěné výrobky. Zato já, když chci ve světničce na Podbrdsku opracovávat dřevo, tak se na mne člobrdice mile netváří. Přitom by mi to ták šlo. Na výrobu třísek jsem přeborník. Navíc bych pokračoval v tradici.

 První patro však nepojednává pouze o životě v Podbrdských vískách. Můžete si tu prohlédnout světničku, kterou určitě obývali člobrdové ve městě. Tímto si sice úplně jist nejsem, ale ať si světničku prohlížím sebevíc, do místních vísek mi moc neštymuje. Zato do městečka, tam mi krásně zapadá. Navíc za pokojíkem si můžete prohlédnout vitríny dobových obchodů.

 Z čeho pak spadla člobrdici brada, byla výstava erbů a městských znaků. Když mi ukazovala fotky, nemohl jsem se dopočítat, kolik erbů a znaků na místě vůbec je. Co vám však štěknu, stovku znaků jsem napočítal s přehledem. Dál jsem už nepočítal. Zaujala mne fotka s chrámem sv. Víta. Chrám jsem si kdysi dávno prohlédl zvenku a musím vám štěknout, že jeho replika se panu Valentovi povedla. Jen ten materiál mne překvapil. Pan Valenta musel být opravdu hodně zručný a trpělivý člobrda.

 Když si člobrdice důkladně prohlédla, jak se žilo na Podbrdsku, vydala se dál. Procházela kolem naučných tabulí, které vypráví o Brdech. Přečetla si informace o geologii, o rostlinách i mých lesních kamarádech. Dokonce zjistila, že Bubo bubo nebydlí pouze v přírodním parku Pod Štědrým, ale bydlí i v Brdech. Jenže bydlí ve skalách a jen tak ho neuvidíte. Přes den totiž obvykle chrapouňuje, ale v noci, v noci lítá o sto šest. Dokonce objevila naučnou tabuli, kde se popisuje různost lesních porostů.

 Když měla člobrdice patra prohlédnutá, zamířila do přízemí. To je věnováno historii Rožmitálu pod Třemšínem a jeho nejbližšímu okolí. Dočtete se tu nejen o Johance z Rožmitálu. Můžete si tu prohlédnout její trůn, nádhernou loď i přilbu sv. Václava. I svišti si tu přijdou na své. Mohou si tu prohlédnout a vyzkoušet dobové kostýmy.  A že jich tu je. Dokonce se mohou na chvilku posadit na Johančin trůn a zkusit si, jak se panuje.

 To se ví, v muzeu se člobrdice dozvěděla mnohem více. Jenže kdybych vám to tu všechno štěknul, už by vás návštěva muzea tolik nelákala. Ani já ani člobrdice totiž všechny muzejní informace nemáme. Navíc by byla škoda, neprohlédnout si exponáty, o které se muzeum tak krásně stará.

 Kromě toho, že Podbrdské muzeum nenabízí pouze výstavu exponátů, ale i příjemnou doprovodnou hudbu a videa, zabaví i malé sviště. A to hlavně v prvním patře s názvem Jak se žilo na Podbrdsku. Svišti si tu mohou nejenom vymalovat mé zvířecí kámoše z brdských luhů a hájů. Pro sviště tu jsou připraveny i skládačky, které jim ukáží, co ke které práci patřilo.

 Jak už jsem štěkl na začátku. Člobrdice byla Podbrdským muzeem hodně překvapena. A chystá se tam ještě jednou. Nestihla si totiž prohlédnout expozici veteránů. A jaj, to jsem zase něco proštěkl. Nu což, třeba se v muzeu potkáte. A se mnou se třeba potkáte v blízkých Brdech, až si půjdete ověřit načerpané informace z muzeních tabulí. Kdo ví.