O Podolském mostu jsem vám toho
naštěkal již tolik, že byste mi o něm mohli vyprávět. Co jsem vám však neštěkl
je, že vedle Podolského mostu, pod hladinou řeky Vltavy, je možné navštívit
starý kamenný most. To se ví, že si jej nepůjdete prohlédnout, když bude pod
vodou. Nyní ale na obhlídku vyrazit můžete. Nekouká sice celý, ale i tak je
vidět.
Tlapkal jsem starou, dnes již
skoro nevyužívanou asfaltovou cestou stále za famfrňákem. Do kroku jsem si
vrtěl chvostem. Co chvíli jsem se kochal výhledem na řeku Vltavu a protilehlé
lesy a skály. Cesta mi šla krásně od tlapek. Než jsem se nadál, asfaltová cesta
skončila a já mašíroval po kamení.
Sotva jsem na kameny dotlapkal,
štěklo mi, že jsem v místech, kde ještě v létě byla spousta vodičky.
Co spousta, letos tu bylo více než spousta vodičky. To přeci musím vědět, když jsem
se sem chodil koupat za horkých letních dní.
Sotva jsem si vzpomněl na letní
koupačku, vydal jsem se do zátoky, kde mi bylo tak krásně. Kde jsem plaval, co
mi síly dovolily a odkud mne člobrdice nemohla dostat ven. Jen co jsem do
zátoky dorazil, objevil jsem spoustu klacíků a také dva rybáře, opékající si
rybu. Trošku se mne lekli, ale nebojte, nešel jsem k nim. Ono totiž do mé
zátoky není vidět, takže kohokoli vidíte až na poslední chvíli.
Když jsem zjistil, že mám
v zátoce obsazeno, vydal jsem směrem pod Podolský most. Kameny mne tlačily
do tlapek, ale mne to vůbec nevadilo. Těšil jsem se, až si most prohlédnu
z místa, kam se za normálních okolností nedostanu.
Tlapkal jsem, co mi tlapky
dovolily. S člobrdicí po boku jsem se pomalu blížil k Podolskému
mostu, když tu najednou jsem zjistil, že už mne kamínky netlačí do tlapek.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že stojím na starém kamenném mostě.
To se ví, byl jsem překvapen. Že
je málo vodičky, to jsem si všimnul, ale na starý kamenný most jsem dočista
zapomněl. Rozeběhl jsem se přes most, zabočil doleva a už jsem stál vedle
starého mostu. Kouknul jsem doleva a zmerčil jsem, že se pod mostem neproběhnu.
Sice je v řece málo vodičky, ale ještě jí není tak málo, aby se pod mostem
dalo prosvištět se suchým kožíškem.
Prohlédnout si starý most mi
zabralo pouze chvilku. Od starého mostu jsem se vydal pod Podolský most. Tady
už stačilo jenom pár kroků a já se ocitl pod mostem, který mám tak rád. Sedl jsem
si pod oblouk a kochal jsem se vyhlídkou na most, skály a řeku a užíval si
chvíli tady a teď. Věděl jsem, že se na místo jen tak znovu nedostanu, proto
jsem si ho chtěl užít co nejvíce.
I člobrdice se mnou chvilku
poseděla a popřemýšlela nad tím, jak to tu asi kdysi dávno vypadalo. Přemýšlela
nad časem, kdy v místech stál kamenný most v celé své kráse a místo
Podolského mostu tu stál Lannův most. Kdy místy protékala řeka Vltava korytem,
na jehož hladinu vodička ještě neklesla. Muselo tu být opravdu krásně. Vždyť i
dnes je tu krásně, jinak bych se přeci na místo tak často nevracel.
