Přeskočit na hlavní obsah

Vyhlídkové místo Bílá skála

 

 Dnes vám štěknu o vyhlídkovém místě Bílá skála, který najdete na naučné stezce U Drtiče – Bílá skála. Že už jsem vám o této vyhlídce štěkal? Ale to už je dávno. Minule jsem vám štěkal o vyhlídce se stejným názvem, která je nedaleko. Na vyhlídce, o které vám štěknu dnes, se mi však líbí mnohem víc.

 Tlapkal jsem hlubokým jehličnatým lesem. Stoupání jsem měl již dávno za sebou a nyní už mne čekala ta pohodlnější část cesty. Tlapkal jsem lesní cestou po lehce omrzlé trávě. Vysoké stromy rostly všude, kam očadlo dohlédlo. Jen občas jsem uviděl stromek, který teprve za pár let doroste do majestátních rozměrů.

 Cesta, po které jsem tlapkal, se zničehonic zúžila. Nyní jsem již netlapkal pod majestátními stromy. Nyní jsem tlapkal hustým smrčkovým porostem. I lesní cesta se změnila. Ta tam byla lehce omrzlá tráva. Nyní jsem tlapkal heboučkým zeleným mechem.

 Cesta mi šla krásně od tlapek. Rozhlížel jsem se po okolí a užíval si chvíli tady a teď. Les, ve kterém jsem nyní byl, se jen tak nevidí. Cestu pokrytou mechem občas potkám, ale takový mechový koberec, po kterém jsem tlapkal tady, jsem ještě nikde jinde nepotkal. Jen občas z něj koukal pařez od mladého stromku, jen občas byl narušen kamenem. Jinak byl mech všude, kam očadlo dohlédlo.

 Netrvalo dlouho a mechová cesta, jako mávnutím kouzelného proutku, skončila. Hustý les plný mladých smrčků skončil spolu s ní a já jsem stál opět pod vysokými stromy na lesní cestě porostlé trávou. I námraza byla v mžiku zpět.

 Rozhlédl jsem se po okolí. To, co jsem viděl, se mi moc líbilo. Po levé tlapce za prudkým svahem, jsem koukal do dáli. Taková vyhlídka uprostřed lesa, to se jen tak nevidí. Po pravé tlapce jsem viděl skálu a na ní dřevěný altán. Můj dnešní cíl cesty. Nerozhodoval jsem se ani minutku a v mžiku vyrazil kupředu. 

 Svištěl jsem po lesní cestě, kterou jsem po chvilce vyměnil za pěšinku posypanou kamením. Svištěl jsem s větrem a ségruší jako o závod. Co chvilku jsem oběhl strom, co chvilku jsem se vyhnul kameni. Ušadla mi vlála ve větru s já se nemohl dočkat, až vyběhnu k altánu.

 Jen co jsem nechal poslední strom za chvostem, naskytla se mi parádní vyhlídka. Koukal jsem přes les do dáli. Nyní však ne do dáli daleké. Tentokrát jsem koukal do dáli tak daleké, co mi mlha dovolí. To mi však vůbec nevadilo. Mlha za lesem by se dala krájet, ale tak krásně dokreslila krajinu, že jsem se nemohl vynadívat.

 Stál jsem na skále s altánem za chvostem. Hřbet mi vyhříval puňťa a já se kochal. Kochal jsem se vyhlídkou na lesy přede mnou. Vlastně jsem se kochal na lesy všude kolem mne. Až pak na mlhu. Mlhu, která dokonale splynula s krajinou. Široko daleko jsem byl jen já se ségruší a člobrdicí. Na parádní vyhlídce v tichém lese. Na místě, které svádí k odpočinku. A ten si po stoupání zaslouží každý, kdo se na vyhlídku vydá.