Přeskočit na hlavní obsah

Dřevorubecká studánka

 

 Dnes vám štěknu o Dřevorubecké studánce ukryté v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Cesta k ní nyní není vůbec snadná, ale určitě stojí za to. Navíc je studánka plná chutné a osvěžující vodičky.

 Svištěl jsem cestou necestou lesem nelesem. Snížek byl všude, kam očadlo dohlédlo. Kolem přírodní památky Míšovské buky jsem však musel tlapkat opatrně. Nedávno se tu těžilo a na cestě zůstala spousta větví, které pod vrstvou snížku nejsou vidět.

 Sotva jsem nechal cestu plnou překážek a přírodní památku za chvostem, už jsem opět mohl svištět s větrem o závod. Na rozcestí Pod Maráskem jsem dosvištěl s jazykem na kožichu a přemýšlel, kdy dál. Měl jsem dvě možnosti, ale nerozhodná kebule byla bezradná. Nalevo i napravo vedla prohrnutá zpevněná lesní cesta. Pod zbytky sněhu jsem merčil vrstvu ledu. Tak dlouho trvalo kebuli rozhodnout se, že mne došla člobrdice a zahnula doleva. Nedalo se svítit. Musel jsem jí následovat.

 Tlapkal jsem kluzkou cestou hlubokým lesem. Po pravé tlapce mne doprovázel hustý les plný jehličnatých stromků. Po levé tlapce jsem chvilku tlapkal podél pidi stromků, kterým ze sněhové peřiny koukala jen jejich špička. O mrňousek dál už mne cesta vedla hlubokým lesem kolem hustých mladých stromků. Tady se mi tlapkalo, jedna radost.

 Očadla merčila okolí a prohlížela si pěšinky, které tu vyšlapali místní kámoši. Nevím čím to je, ale pod mladými rozčepýřenými stromky jsou pěšinky stále znatelné, byť i ony jsou ukryté pod vrstvou napadaného snížku.

 Co chvilku jsem zmerčil pěšinku, po které poslední dva dny žádný místní kámoš netlapkal. Minul jsem však i pěšinky, kudy se proháněla liška. Nebo lišák, kdo ví. To podle stop nepoznám.

 Cesta mi šla krásně od tlapek. Prohlížel jsem si les, který znám, ale za sněhu jej protlapkávám prvně. Věřte tomu nebo ne, je to úplně jiný les, než jakým jsem tlapkal na podzim, když nedaleké bučiny hrály všemi barvami. Nyní je mnohem tajemnější.

 Netrvalo dlouho a přetlapkal jsem malý mostek. Když nekoukáte pozorně, ani si nevšimnete, že tlapkáte nad potůčkem. Za mostkem jsem věděl, že jsem u cíle. V mžiku očadla zmerčila mne moc dobře známou, oproti ostatním blízkým pěšinkám širokou, pěšinku.

 Tlapky se daly do pohybu a v mžiku jsem byl na pěšince. Míjel jsem pařezy pod mladými hustými stromky. Kochal jsem se místem, kde obvykle vídám koberec z mechu a místy kapradí. Po několika málo krocích se les přede mnou otevřel a v celé své kráse se mi ukázala krásná dřevěná Dřevorubecká studánka.

 V tu chvíli jsem se neudržel a rozeběhl se kupředu. Stačilo mi jen několik málo dlouhých skoků a byl jsem u studánky. U studánky, ze které vytékal pramen chutné a svěží vodičky.

 Stál jsem na místě a kochal se okolím. Ušadla si užívala klidu, který na místě byl. Slyšela jen příjemné šumění potůčku. I famfrňák byl ve svém živlu. U studánky krásně voní mladý les. A očadla? Ta se nemohla vynadívat. Okolní příroda je opravdu nádherná.