Přeskočit na hlavní obsah

Křížek a vysílač Na Burku

 

 Když nevíte, kam by, stačí jen jít na místo, kam vás nohy nesou. Já se takhle dostal ke křížku a vysílači Na Burku. Že vycházka k vysílači není to pravé ořechové? To přeci vůbec nevadí. Cestou se můžete kochat nádhernou přírodou a na kopečku rozhodnout, kudy se vydáte dál. Možností je hned několik.

 Jen co jsem ráno otevřel očadla a uviděl za oknem snížek, byly mé tlapky k nezastavení. I když jsem každý den někde, snížek si musím užít, dokud jen to jde. Vím, má ještě sněžit. Ale jistota je jistota a já si raději užiji okamžik tady a teď a budu mile překvapen, až se budu brodit snížkem po bříško, než abych čekal na další nadílku a pro dlouhé čekání si snížek ani letos neužil.

 S člobrdicí po boku jsem se vydal do nedalekých Brd. Jen co jsem vyskočil z auta, byl jsem k nezastavení. Lítal jsem lesem podél cesty, klouzal se na upravené lesní cestě a nebylo nic, co by mne mohlo zastavit. Vždyť příroda, kterou jsem svištěl, ta se jen tak nevidí. Všude, kam očadlo dohlédlo, mne doprovázely vysoké stromy. Pod nadílkou sněhu občas vykoukl keřík borůvčí.

 Svištěl jsem do mírného kopečka sněhem nad kotníky. K člobrdici jsem se klouzal z kopečka po upravené cestě. Led, který na lesní cestě byl, byl dokonale maskován slabou vrstvou bílého snížku. To se ví, snažil jsem se, aby i člobrdice z mé radosti něco měla. Vždy jsem se na kopečku rozeběhl a klouzal se dolů. Až těsně před člobrdicí jsem změnil směr, abych člobrdici nesrazil. Ale člobrdice si mou legraci nenechala jen tak líbit. Měla po ruce připravené sněhové koule, které po mne házela, sotva jsem byl nablízku. To byla taková legranda, že jsem úplně přestal sledovat okolí.

 Jaké bylo mé překvapení, když jsem se ocitnul na rozcestí. Upravená cesta, po které jsem tlapkal, vedla stále kupředu. Ostatní cesty byly pokryté neposkvrněným snížkem. Byl jsem na místě, kde mi očadla přecházela údivem. Nevěděl jsem, zda si vyšlápnout cestičku v neporušeném sněhu, nebo se vydat kupředu po upravené cestě.

 Rozhodování nebylo vůbec snadné. Nechtěl jsem narušit přirozenou krásu místa, jakou jsem spatřil. Ale snížek jsem si chtěl užít na maximum. Chvilku jsem tlapkal na rozcestí a nevěděl kudy kam. Jak jsem tak tlapkal skoro na místě, očadla zmerčila mne moc dobře známé místo.

 Po pravé tlapce, kousek od prohrnuté cesty, zmerčila ve sněhu ukrytý křížek. Nevím, jak se to mohlo stát, že jsem si křížku nevšiml dříve. Zda to bylo krásným okolím či hraní s člobrdicí, kdo ví. Sotva jsem si však křížku všimnul, věděl jsem, kde jsem a bylo rozhodnuto. Ještě jsem u křížku chvilku poseděl a mohl jsem pokračovat v toulání.

 Stačilo mi jen pár dlouhých skoků a už jsem se rochnil na cestě v dosud nedotčeném sněhu. S kebulí pod sněhem jsem chvilku svištěl kupředu, abych se v mžiku vracel k člobrdici ukázat jí, co jsem vymyslel za lumpačinu.

 Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Chvilku jsem si hrál na norníka, chvilku se kochal okolím. Tlapkal jsem pod majestátními jehličnany, kteří hrdě stráží mladé stromky. Po levé tlapce jsem občas tlapkal podél mladých stromků. Objevil jsem několik stop od místních kámošů, podle kterých jsem poznal, že se tudy občas projde lišák, jindy srnka.

 Tlapkal jsem stále za famfrňákem, když se les přede mnou otevřelo a očadla zmerčila chaloupku, ke které se tak těšila. Chaloupku, která stojí na rozcestí tolika cest, že bych je nespočítal. Tlapky mne zanesly k jedné z mála cihlových chaloupek uprostřed Brd.

 Tlapky mne zanesly k vysílači Na Burku. Vysílač, který stojí nedaleko chaloupky, ten se mi moc nelíbí. I chaloupka se zápražím by do okolí lépe zapadla, kdyby byla dřevěná. Ale když už tu chaloupka stojí, vždy si u ní milerád odpočinu. Kochám se přírodou kolem a nepřeberným množství cest a pěšinek, které se v tomto místě potkávají.

 Nikdy nevím, kam se mám z tohoto místa vydat. Mohu se vrátit zpět, kudy jsem přišel. Mohu také navštívit nedalekou vyhlídku a vrchol Nad Maráskem. Mohu jít hledat studánky, nebo navštívit přírodní parky a rezervace, kterých je nedaleko nespočet. Kam mne tlapky dále nesly, to vám štěknu příště. Kam se vydáte vy, o to se se mnou můžete podělit v komentářích na zdi. Za komentáře budu moc rád.