Přeskočit na hlavní obsah

Studánka Pod Burkem

 


 Tlapkal jsem hlubokým lesem do mírného táhlého kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, byl čerstvý bílý snížek. Jen cesta byla prohrnutá a pěkně klouzala. Vysoké stromy, které rostly všude, kam očadlo dohlédlo, byly pocukrované sněhem. Malé a středně velké stromky měly co dělat, aby se udržely vztyčené pod polštáři mokrého sněhu.

 Pěšinky, které jsou v místech v hojném počtu, byly k nenalezení. Jen stopy místních kámošů některou občas prozradily. To se ví, když už jsem podle stop pěšinku objevil, musel jsem jí prozkoumat. Pěšinky, které vedly mezi mladé stromky, ty mne nechávaly v klidu.  Zato pěšinky, které vedly mezi kmeny vysokých stromů, to byla jiná. Ty jsem musel prozkoumat důkladně.

 S famfrňákem v pohotovosti jsem letěl po pěšince do hlubokého lesa, abych zjistil, že pěšinka vede dále, než kam se mohu vzdálit od člobrdice.  Vrátil jsem se proto zpět na cestu a doufal, že brzy natrefím na pěšinku další. K mému velkému překvapení jsem však další pěšinku mezi vysokými stromy neobjevil. Zato jsem objevil zasněženou cestu, po které v posledních dnech nikdo nešel. Cestu, která nebyla prohrnutá.

 Ani nevíte, jakou radost jsem z nálezu měl. Sotva jsem cestu zmerčil, pořádně jsem zavětřil, aby mi famfrňák prozradil, jaké tajemství cesta ukrývá. Povědomá mi cesta byla, ale přeci jen, okolí se za dobu mé nepřítomnosti a pod nadílkou sněhu tak změnilo, že jsem se raději obrátil na mého věrného a neomylného pomocníka. Zvedl jsem famfrňák ke korunám stromů a pořádně zavětřil. Ucítil jsem super bájo vůni, za kterou jsem se musel vydat.

 V mžiku se daly tlapky do pohybu a už mne nesly s větrem o závod. Přeskočil jsem hromadu odhrnutého sněhu a už jsem svištěl po lesní cestě ukryté pod sněhem mezi vysokými stromy přímo za famfrňákem. Jen chvilku jsem svištěl přímo za famfrňákem, když má ušadla zaslechla slabé šumění po pravé tlapce. V tu chvíli jsem změnil směr a už jsem svištěl z kopečka dále kupředu.

 Prosvištěl jsem pod několika vysokými stromy. Oběhl jsem několik pařezů a než jsem se nadál, očadla zmerčila malou dřevěnou studánku s potůčkem před jejím vchodem. Věděl jsem, že jsem v cíli. Přímo přede mnou, s polštářem sněhu na stříšce, byla studánka Pod Burkem. Krásná dřevěná studánka, která je před očima kolemjdoucích krásně ukrytá a střežená majestátními stromy. Studánka, o které když kolemjdoucí neví, snadno ji mine. Studánka, která byla za každé mé návštěvy plná chutné vodičky.

 Byl jsem moc rád, že za prvního sněhu po dlouhé době jsem navštívil studánku Pod Burkem. V jakémkoli roční období je studánka krásná, ale pod nánosem sněhu je ještě hezčí než obvykle.