Tlapkal jsem hlubokým lesem do
mírného táhlého kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, byl čerstvý bílý snížek.
Jen cesta byla prohrnutá a pěkně klouzala. Vysoké stromy, které rostly všude,
kam očadlo dohlédlo, byly pocukrované sněhem. Malé a středně velké stromky měly
co dělat, aby se udržely vztyčené pod polštáři mokrého sněhu.
Pěšinky, které jsou
v místech v hojném počtu, byly k nenalezení. Jen stopy místních
kámošů některou občas prozradily. To se ví, když už jsem podle stop pěšinku
objevil, musel jsem jí prozkoumat. Pěšinky, které vedly mezi mladé stromky, ty
mne nechávaly v klidu. Zato
pěšinky, které vedly mezi kmeny vysokých stromů, to byla jiná. Ty jsem musel
prozkoumat důkladně.
S famfrňákem
v pohotovosti jsem letěl po pěšince do hlubokého lesa, abych zjistil, že
pěšinka vede dále, než kam se mohu vzdálit od člobrdice. Vrátil jsem se proto zpět na cestu a doufal,
že brzy natrefím na pěšinku další. K mému velkému překvapení jsem však
další pěšinku mezi vysokými stromy neobjevil. Zato jsem objevil zasněženou cestu,
po které v posledních dnech nikdo nešel. Cestu, která nebyla prohrnutá.
Ani nevíte, jakou radost jsem
z nálezu měl. Sotva jsem cestu zmerčil, pořádně jsem zavětřil, aby mi
famfrňák prozradil, jaké tajemství cesta ukrývá. Povědomá mi cesta byla, ale
přeci jen, okolí se za dobu mé nepřítomnosti a pod nadílkou sněhu tak změnilo,
že jsem se raději obrátil na mého věrného a neomylného pomocníka. Zvedl jsem
famfrňák ke korunám stromů a pořádně zavětřil. Ucítil jsem super bájo vůni, za
kterou jsem se musel vydat.
V mžiku se daly tlapky do
pohybu a už mne nesly s větrem o závod. Přeskočil jsem hromadu odhrnutého
sněhu a už jsem svištěl po lesní cestě ukryté pod sněhem mezi vysokými stromy
přímo za famfrňákem. Jen chvilku jsem svištěl přímo za famfrňákem, když má
ušadla zaslechla slabé šumění po pravé tlapce. V tu chvíli jsem změnil
směr a už jsem svištěl z kopečka dále kupředu.
Prosvištěl jsem pod několika
vysokými stromy. Oběhl jsem několik pařezů a než jsem se nadál, očadla zmerčila
malou dřevěnou studánku s potůčkem před jejím vchodem. Věděl jsem, že jsem
v cíli. Přímo přede mnou, s polštářem sněhu na stříšce, byla studánka
Pod Burkem. Krásná dřevěná studánka, která je před očima kolemjdoucích krásně
ukrytá a střežená majestátními stromy. Studánka, o které když kolemjdoucí neví,
snadno ji mine. Studánka, která byla za každé mé návštěvy plná chutné vodičky.
Byl jsem moc rád, že za prvního
sněhu po dlouhé době jsem navštívil studánku Pod Burkem. V jakémkoli roční
období je studánka krásná, ale pod nánosem sněhu je ještě hezčí než obvykle.
